Dokonaná emancipace zapadá do celkového obrazu: holky jsou úspěšnější ve škole, studentek na univerzitách je nepoměrně víc než kluků, přibývá žen ve vedoucích pozicích a je jisté, že jich přibývat i nadále bude. Ženy se přizpůsobily mužskému světu a jsou schopny a ochotny vykonávat původně mužské role. Definitivní zlom nastane ve chvíli, kdy se přestanou ony přizpůsobovat rolím, ale ty role se přizpůsobí jim. My muži budeme definitivně out.
Zneklidňuje vás to? Mě ne. Svět se proměňuje v mnohem divnějších věcech – skutečně nebezpečných, nepředvídatelných, složitých. Mění se klima a nikdo neví, kde se to zastaví. Lidí je moc a jsou z toho velmi nervózní. Sucho dá dřív nebo později do pohybu stěhování celých národů. Technologický pokrok se prudce zrychluje. Internet definitivně propojí všechno a do života nám začnou žvanit ledničky. Viry mají možnosti jako nikdy dřív, genové manipulace se staly všednodenní záležitostí. A aby toho nebylo málo, nastoupí umělá inteligence. Z nějakého důvodu si myslíme, že bude racionální. Třeba ne. A bude pekelně rychlá. Na nesrozumitelné ženské emoce ještě budeme vzpomínat.
Muži jsou spojeni s dobýváním, pokrokem, expanzí, velkými idejemi. Muž stojí s hlavou vztyčenou a pohled má upřen kamsi do dálky. Nezabývá se maličkostmi, nedívá se, kam šlape. Kráčí rozhodným krokem kupředu a cestou plodí nápady, objevy a děti. Muži dovedli svět do stavu, který brzo nebude k žití. Je možné, že jsme dokráčeli. Není kam expandovat, kromě vesmíru není co dobývat. Každý další nápad přináší spíš úzkost. Ženy jsou k technologickému pokroku nedůvěřivé a dobře dělají. Jestliže ženy svět zklidní, zpomalí a budou místo toho hlavně mluvit a mluvit, bude to jen dobře.
Mimochodem, opět budeme, respektive nebudeme, slavit MDŽ. Když jsem byl malý, doma jsme ten svátek neslavili s odkazem, že ho zavedli komunisti a že vytlačil tradiční Svátek matek. Po revoluci jsme však nezačali slavit ani Svátek matek – neměl tradici. Osobně mám na den žen nejsilnější vzpomínku z roku 1988, kdy mi ve vojenské nemocnici, na MDŽ odpoledne, řezala opilá plukovnice krční mandle. Mhouřila oči a na vzdálenost natažených paží se mě snažila zavraždit. Přežil jsem, ale ten svátek si už neoblíbím. Ostatně ženy o něj už dávno neusilují – postupně ho budou mít každý den v roce. S výjimkou té plukovnice jim ho přeju.
