Ne proto, že by nám nebylo dobře v Schengenu. Ne proto, že bychom si přáli mít ty hranice zavřené. Ne proto, že bychom fandili ostnatému drátu. Ale proto, aby nás ten ostnatý drát dělil od ohrožení, které se na nás valí.
Bourání železné opony patřilo k největším momentům mého života a měl bych se samozřejmě cítit budováním nových plotů ohrožen. Či alespoň rozčarován. Necítím ale — kromě hněvu — žádné takové emoce. A hněvám se na to, že nám nic jiného nezbývá než ty hranice zase obehnat ostnatým drátem.
Ve čtvrtek ministr vnitra Chovanec oznámil, že česká policie a armáda jsou připraveny uzavřít hranice, protože může hrozit příliv nekontrolovatelného migračního tsunami uprchlíků, jež by se bez toho uzavření hranice přelilo přes naše území. Vše nasvědčuje tomu, že Rakousko uzavře své hranice v řádu dnů, a pak bude cesta z Balkánu do Německa možná jen přes nás. Je možné, že z toho člověka zamrazí, ale jde o relevantní reflexi objektivní reality. Pokud tu hranici neuzavřeme, migranti sem přijdou jako lavina, až je přestanou Rakušané pouštět.
Když se podíváme na naše hodnoty, musíme si však přiznat, že už dostávají na frak a že nám už migrační vlna vyvolaná islamistickým terorem na Blízkém východě vzala kus našich hodnot a naší svobody. Pro celou mou generaci, která vyrostla za bolševikovým plotem, byla nezadrátovaná Evropa naplněním dětských snů. Když jsem jel díky Schengenu vlakem do Německa a nikdo si mne ani nevšiml, měl jsem pocit obrovské svobody. Stejně jako když jsem viděl — přesněji neviděl — zelenou hranici s Rakouskem. Žádný plot, žádná minová pole, žádný ostnatý drát. To všechno je díky islamistům minulostí. Už nás svým anticivilizačním působením tisíce kilometrů daleko dohnali do situace, jež je u nich doma obvyklá: Totiž že na každé druhé křižovatce či hranici budou stát zátarasy a vojáci se samopaly. Naše relativně bezpečná, nezadrátovaná a svobodná Evropa už je prostě díky islamistům minulostí. Už na kousku bojiště vyhráli. Je mi to moc líto, ale jsem optimista: Bude ještě mnohem hůř!
