Miloš Zeman už zahájil svou druhou prezidentskou kampaň. Miloš Zeman ještě nezahájil svou druhou prezidentskou kampaň. Obě věty platí. Prezident se v poločase svého mandátu – zatím – jen baví a provokuje. Aby se opravdu začal znovu ucházet o křeslo hlavy státu, musejí být splněny dvě zásadní podmínky.
Zemanovi mají pejska, retrívra Darcyho. Pejskaři vědí, jaká je to psina, hodit klacíček, pejsek běží a páníček má radost. Miloš Zeman hodil klacíček „hradologům“, když se před třemi týdny v pořadu Blesku S prezidentem v Lánech jakoby náhodou podřekl větou „do března 2018, kdy končí moje první funkční období“. Logický vývod: mluví-li o „prvním“ období, implicitně říká i „druhé“. A je to. Jenže Zeman je dobrý rétor, v podobných případech se nepodříkává. Klacíček letí, hradologové za ním běží, pan prezident se baví a udržuje občanstvo v napětí. Aniž řekl jasné slovo, s nímž by ho mohl kdokoli později konfrontovat.
Zemanova opětovná kandidatura by byla samozřejmě přirozená. Václav Havel i Václav Klaus také vydrželi na Pražském hradě po dvě funkční období. Není důvod, aby zrovna Miloš Zeman, politik do morku kostí, porušil tradici. Nyní je v půli svého prvního období, zdraví se mu prý zlepšilo, proč o tom tedy vážně nepřemýšlet?! Zatím však postačí nezávazný náznak, balónek, vykladači se už postarají o publicitu. Na závazné slovo hlavy státu je brzo. Současné prezidentování by příliš svazovalo.
Jednou a dost?
Ani nejbystřejší tuzemský prognostik v létě 2015 neví, budou-li za dva roky splněny dvě základní podmínky k opětovné kandidatuře: zda mu zdraví bude v 73 letech dobře sloužit a zda bude dostatečně populární, aby zvítězil. Už jednou zakusil příkoří prezidentské porážky a dodnes se mu jizvy na duši po zradě socialistů nezahojily. Podruhé do stejně mrazivé vody jistě vstoupit nemíní. Na to je příliš ješitný a sebestředný. Lepší je odkráčet z vrcholu dobrovolně v plné slávě než nedobrovolně po další prohře. Tomu se dá i rozumět. Každopádně nelze pochybovat, že Miloš Zeman svůj úřad vykonává tak, aby se o prezidentské repete mohl pokusit. Jeho populismus není samoúčelný, míří na ty, kdo ho volili – aby si udržel anebo znovu získal jejich přízeň. Arogancí a kontroverzními kroky jich poztrácel dost.
I na protikandidátech bude záležet. Zatím tu máme jen takové kvaziprezidentské rojení. O hradní frčky možná bude usilovat Zdeněk Škromach. Když do toho půjde Škromach, pak se do boje zapojí i kněz Tomáš Halík či nejnověji primátor a senátor ODS Jaroslav Kubera. Pokud by kandidoval Halík, „musel“ by do toho jít Václav Klaus. Andreji Babišovi by se zase zamlouval ministr Martin Stropnický, pakliže hnutí ANO usoudí, že vyšle svého člověka. Rovněž nesmíme zapomínat na matadory Janu Bobošíkovou, Vladimíra Dlouhého, Zuzanu Roithovou, Miroslavu Němcovou či Jiřího Dienstbiera – ti „zatím neuvažují, ale ani nevylučují“. I pro ně je na jasné slovo brzo. A může se i objevit dosud neznámá osobnost XY, podobně jako se na Slovensku objevil a zvítězil Andrej Kiska. Dobrá marketingová masáž může stvořit hlavu státu do roka a do dne.
Prozeman a Antizeman
Při sprintu za klacíčkem (a bude jich ještě spousta) nezapomínejme, že přímá volba je nevyzpytatelná. Odhadovat Zemanovy budoucí šance je dnes čirou spekulací. Sám Zeman uvedl, že jasné slovo řekne až v roce 2017. Jeho mocenský instinkt mu napoví. Voličům zase napoví fakt, zda dosavadní konfrontační styl začne mírnit, anebo ho vygraduje. To první bude znamenat: Půjdu do toho!
Česko do té doby čeká maratón voleb – krajských, senátních, sněmovních –, jež politickou krajinu změní. Změní se i mezinárodní kontext. Dnes ještě nevíme, nakolik budou voliče frustrovat témata, jako jsou běženci, Islámský stát, a jak bude vypadat krize na Ukrajině. V nich se Miloš Zeman cítí silný.
Naopak co se nezmění, je rozdělení země na dva tábory, dva odlišné socioekonomické a kulturní mikrosvěty, které se střetly už v první přímé volbě. Kolegové z Reflexu je nedávno charakterizovali jako tábor svobody a tábor rovnosti. Pokud ten levicovější tábor rovnosti najde svého mluvčího, silného prezidentského adepta, Miloš Zeman si druhou – riskantní – kandidaturu odpustí. Usoudí-li ovšem, že by se jejich síly tříštily a že by ho mohl sám se ctí podpořit.
A kdo by to mohl být? Co třeba přítel a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský? Už na začátku svého druhého mandátu řekl, že skončí předčasně v roce 2017. Ano, v témže roce, kdy prezident Zeman hodlá oznámit, zda bude, či nebude znovu usilovat o pobyt v sídle českých panovníků. Náhoda? Na tu Miloš Zeman nesází.
Text původně vyšel v tištěném Reflexu č. 35/2015.
