Praha má nejhoršího primátora v novodobých dějinách. Místo toho, aby se svými radními Adriana Krnáčová tvrdě pracovala na řešení skutečných problémů města, především dopravních, propadla ve své funkci kouzlu luxusních politických pseudoslužebních cest a podpoře spektakulárních nátlakových akcí.
Organizátoři „teplého“ pražského týdne tak mají štěstí, že se v Monte Carlu, Dubaji nebo na Tahiti nekoná v době konání sobotního pražského Pochodu hrdosti gayů, leseb, bisexuálů a transsexuálů nějaká důležitá konference – třeba o šroubování žárovek v zasedacích místnostech radnic. Takže Adriana Krnáčová může hrdě vyrazit v čele „teplého“ průvodu a mávat na okounějící pražský heterosexuální lid na chodnících duhovou vlajkou.
„Na rozdíl od svých předchůdců nejsem zbabělá. Mám ráda lidi bez ohledu na barvu pleti, náboženské vyznání či sexuální orientaci,“ řekla na adresu Bohuslava Svobody a Tomáše Hudečka a vysvětlila svou hlavní motivaci k účasti v průvodu: „Přijde mi normální podpořit v těchto dobách lidi, kteří nepatří do mainstreamu.“
A priori nedůvěřuji lidem, kteří veřejně vynášejí soudy o své vlastní statečnosti, třeba, že „nejsem zbabělá“. A Krnáčová jako by mi dávala za pravdu: Uprostřed běsnící ideologie politické korektnosti a preferování všech možných menšin se dá její rozhodnutí podpořit homosexuály považovat za ryze konformní. Co je statečného na veřejné podpoře gayů a leseb v tolerantní a liberální Praze, metropoli to světové homosexuální turistiky s nejvyšší hustotou gay klubů na centimetr čtvereční v Evropě?
Ale o Adrianu Krnáčovou a její statečnost či zbabělost vlastně vůbec nejde. Ani o to, jestli jsme všichni stejně teplí, jak „heteráky“ přepjatě (srovnáváním „homo“ a „hetero“ tělesné teploty) přesvědčují organizátoři Prague Pride. Podstatné je to, jaký cíl si ústy ředitelky festivalu Kateřiny Saparové dávají organizovaní čeští homosexuálové: Především právo na adopci dětí stejnopohlavními páry, což je obsahem návrhu zákona, který leží v Poslanecké sněmovně. A následně rovněž legislativní zrovnoprávnění manželství homosexuálních a heterosexuálních párů.
Prosadit prostřednictvím změny dosavadních zákonů nový model rodiny, jejž až dosud představoval svazek muže a ženy plodící potomky, je sice revoluční, ale legitimní politický cíl. V dnešním, postmoderním světě je možné vše, a pokud se tedy většina volených zástupců lidu shodne na tom, že rodinu tvoří také muž a muž nebo žena a žena, budeme muset tuto novou realitu respektovat a smířit se s ní.
Na otázku, jestli je tragikomická Adriana Krnáčová, statečně mávající duhovou vlajkou, ideálním začátkem celospolečenské diskuse na dané téma, nechť si ovšem odpovědí účastníci Prague Pride sami.
Text najdete také v novém Reflexu, který vyšel 13. srpna.
