Jak se dnes vcelku oprávněně pozastavujeme nad agresivní imperiální politikou Kremlu, tak najednou začali ti nejuvědomělejší soudruzi z druhé strany vykládat a psát v komentářích, že nás vlastně sovětská armáda v pětačtyřicátém neosvobodila, ale dobyla. A že po jejím zásahu se naše země dostala do stejné totality, jakou byla nacistická okupace.
Je to překrucování dějin, lhaní a alibismus první třídy. Něco, k čemu nás neopravňuje ani Putinova agrese proti Ukrajině. Bez ohledu na to, co dělá ruská armáda dnes, nás v pětačtyřicátém opravdu osvobodila od nacismu. Její vojáci, kteří naši svobodu zaplatili životem, jsou hrdinové a neexistuje žádný argument, který by jejich hrdinství a oběť mohl zpochybnit.
Mnozí inlelektuálové dnes mudrují, že nás Sověti tenkrát neosvobodili, ale okupovali. Že následkem jejich osvobození byl puč v osmačtyřicátém a dvacet let totality. Takový postoj bych psychologicky nazval extrapunitivním. Což znamená „vinu nacházející venku“. Za to, že po osvobození Rudou armádou v České republice začali zvedat hlavu komunisti, a to, že po dalších třech letech provedli puč a chopili se moci, nebylo zásluhou Rusů nebo Sovětů. Rudá armáda krátce po osvobození odjela na Východ, a za vlnu poúnorové totality nemůže ani ona, ani Stalin. Za prvních dvacet let bolševické totality si můžeme sami.
Ano - v osmašedesátém nás sovětská armáda skutečně okupovala. V osmašedesátém šlo bezpochyby o invazi. Pováleční komunistický puč ale byl Made in Czechoslovakia, přestože to na náš národ háže nehezký stín. Proto bychom neměli - abychom se sami vyvinili - obviňovat z poválečného komunistického puče Sověty. Rudá armáda za něj skutečně nemohla. Veškerá vina padá na Čechy, na náš národ, který komunistům moc de facto bez odporu předal. A Rudé armádě patří za květnové osvobození dík bez ohledu na to, že se stala o třiadvacet let později armádou okupační.
