Před pětasedmdesáti lety: Vraždy Židů sice neschvaluji, ale na druhou stranu ty úroky, které dávají jejich banky, jsou nemorální. Před šedesáti lety: Miladu Horákovou popravovat neměli, ale když se kácí les, lítají třísky. Dneska: Vraždy karikaturistů redakce Charlie Hebdo jsou sice strašné, ale na druhou stranu ty karikatury byly nevkusné.
Nesnáším to alibistické slůvko ale. Věci jsou jednodušší, než se zdají být. Vražda zůstává vraždou, přestože se její motiv relativizuje urážkou víry, přesvědčení nebo jen dobrého vkusu. Zvláště když o tom, co je vkusné a co ne, mají v Evropě rozhodovat zamračení vousatí imámové a jedinou odplatou za nevkus je smrt.
Přestože se některým karikaturám týdeníku Charlie Hebdo mnozí z redakce Reflexu nesmějí a i když nám je vzdálený jejich vyhraněný levičácký pohled na svět, ani vteřinu jsme neváhali jej podpořit. Jsme prostě na jedné lodi, i když každý z nás, obrazně řečeno, na jiné palubě. Spojuje nás výsměch politické hlouposti, žvanění, stádnosti a někdy i poněkud neučesaná mediální provokace.
Podobně se zdá být nyní propojen civilizovaný svět, který bez ohledu na politické nebo náboženské přesvědčení demonstroval svůj protest proti teroru velkolepým pochodem v ulicích Paříže.
Jenže každá jednota se za čas odrolí a nejinak to bude i po šokujících vraždách v Paříži. Evropa si totiž kukaččí vejce radikálního islamismu do svého hnízda nasadila sama – především svou korupčně velkorysou sociální politikou a krátkozrakým lpěním na multikulturalismu, který není realizovatelný ve chvíli, kdy islamistům dáváte domov, peníze, vzdělání, respektujete jejich civilizační hodnoty a oni vám na oplátku přinášejí netoleranci, právo šarí’a a teror.
Evropští politici jsou bohužel slabí a jediné, co v této chvíli umějí, je posílit protiteroristické jednotky. Místo toho, aby začali rázně řešit skutečné problémy kontinentu, budou se dále utápět v neplodných diskusích o budoucnosti Evropské unie a rýsovat bláznivé sociálně inženýrské plány na vylepšení našich životů.
Sebevíce odvážní novináři a karikaturisté s nabroušenými pery Evropu nezachrání. Staré dámě se spíše zoufale nedostává odvážných politických lídrů, kteří dokážou jasně pojmenovat příčinu a následek problémů a přijmout adekvátní plán jejich řešení.
Ale bez ale.
Text je publikován i v novém tištěném vydání Reflexu, které vychází ve čtvrtek 15. ledna. Je z velké části věnováno problémům islámu a terorismu.
