Nevíme, zda to premiér Bohuslav Sobotka myslel jako vtip, nebo jen popsal krutou realitu. Když se vládní strany ani včera nedohodly na jménu nového eurokomisaře (-řky) za Českou republiku, tak předseda vlády údajně suverénní země prohlásil, že to zkonzultuje s novým předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Ještě že EU máme, jinak bychom nevěděli, co máme dělat. Neschopnost vybrat eurokomisaře je kapitální ostudou.
Už několik měsíců slyšíme, že vládní koalice má „kvalitní“ kandidáty“, kteří nás mohou zastupovat. Pak jsme dokonce zaslechli (několikrát v přímém televizním přenosu), že to bude vláda konzultovat i s opozicí (jakýpak názor opozice měla?). A že najít vhodného kandidáta nebude problém. Výsledkem mnohatýdenních diskusí je nic!
Údajně kvalitní kandidáti postupně odpadali, objevovali se noví a tak dál a tak dál. Kdepak je například „skvělý“ nominant hnutí ANO Pavel Telička? Mezitím co se česká politická reprezentace doslova prohrabovala ve jménech, vyjednaly si ostatní země pro sebe důležité posty. Na Česko, a je úplně jedno, kdo nakonec vybranou osobou bude, něco samozřejmě zbude. Juncker to „něco“ najde. Začne se okamžitě hovořit o důležitém postu a někdo se zřejmě u toho bude tvářit i vážně. Hlavně že politici i nepolitici na hledání eurokomisaře tolik „makali“.
Nedělejme si přitom žádné iluze, bitva, která se u nás vede o tento post, vlastně pro Česko ani tak tolik neznamená. Eurokomisař nezastupuje svoji zemi (jen z ní pochází), ale prosazuje zájmy Evropské komise (určitě ne zájmy mnoha evropských voličů). Neschopnost kohokoli doporučit je však selháním vládních stran.
Připomíná to neuvěřitelnou taškařici z roku 2004. Tehdy byl na eurokomisaře navržen exministr životního prostředí za ČSSD Miloš Kužvart. Odjel skutečně do Bruselu na úvodní představení. Jako jediný z desítky budoucích komisařů z nových členských zemí ale nedorazil na plánovanou schůzku s tehdejším předsedou Evropské komise Romanem Prodim. Když pak měl v sídle EU tiskovou konferenci, tak na většinu dotazů odpověděl větou „I am very optimistic“. Pak se vrátil domů, na post rezignoval a premiér Vladimír Špidla se z toho nervově zhroutil. Místo Kužvarta odjel do Bruselu zmiňovaný Telička, aby ho za krátkou dobu vystřídal už znovu „optimistický“ Špidla.
Kruh se tehdy uzavřel, i když to také provázela pořádná ostuda.
Kdo se zhroutí teď? Bohuslav Sobotka? To určitě ne. Andrej Babiš? Ten maká, ten na to nemá čas, protože nás musí zachránit. Pavel Bělobrádek? Také ne. Zhroutila se jen opět o trochu pověst Česka. Snad nám ale předseda Juncker poradí, co dál…
