Olga Sobotková „dostala“ naposledy média při návštěvě premiéra minulý týden v Berlíně. Na všechny dotazy odpověděla jedinou větou: „Je to má první cesta a těším se, jaké to bude.“ Nic víc. To musel být kouzelný pohled na novináře, kteří vždy jakoby napjatě čekají, když někdo mluví, mluví a mluví a je často úplně jedno, o čem mluví.
Kolegyně Kateřina Eliášová z Lidových novin dokonce o tom, že paní Sobotková na veřejnosti nemluví a nechce na sebe nic prozrdait, napsala v sobotu velký článek. Ten končí absurdními větami (jedinou omluvou pro podobné nesmysly by bylo, pokud to byl vtip, jenže to vůbec nikdo z kontextu zprávy nepozná): „Už tedy víme, jak paní premiérová vypadá, teď ještě zjistit, co si myslí. Třeba jaký je Bohuslav Sobotka manžel nebo kdo po večeři doma myje nádobí.“ Proboha, a proč bychom měli vědět, kdo u Sobotků myje nádobí? Bohatě nám stačí, co si předseda vlády myslí o veřejných zakázkách či Ukrajině.
Hon po „poznání“ paní Sobotkové je zcela nesmyslný. Pokud ona nechce komunikovat s médii, je to jejím právem a nikdo by se v tom šťourat neměl. Nikdo nepotřebuje vědět, co ví o složené daňové kvótě, ani zda ji trápí genocida ve Středoafrické republice. Také nepracuje jako šéfka kabinetu za státní peníze pro předsedu vlády, jako tomu bylo v případě Jany Nagyové a Petra Nečase, ani netlumočí za peníze Úřadu vlády premiérovi Jiřímu Paroubkovi, jak to bylo v případě jeho současné ženy Petry.
Olga Sobotková ať si dělá, co chce. A pokud bude chtít zase někomu říci další jednu větu, je to jen na ní. Třeba těm, kteří po tom tak moc touží, prozradí, kdo u Sobotků myje to nádobí…
