Primátor Prahy Tomáš Hudeček z TOP 09 stopnul výstavbu tunelu Blanka s odůvodněním, že smlouva byla podepsána v rozporu se zákonem. Hudeček má na to dokonce dva právní posudky. Exprimátor Pavel Bém, za nějž se stavba schválila, kontruje, že Hudeček lže, a říká nesmysly. Nemá cenu na základě těchto prohlášení konstatovat, kdo z nich má pravdu. Problém je totiž někde jinde. Je v celém systému nastavení veřejných zakázek.
Dlouhodobě se Česká republika potýká s problémem, že výběrová řízení jsou obcházena, a že mnohdy slouží k obohacování jednotlivců, případně určitých skupin, či dokonce politických stran. Je otázkou, do jaké míry a jak často k tomu dochází, nicméně sám o sobě tento fenomén nelze jen tak shodit ze stolu.
Po celou dobu se přitom řešení hledalo v dalších a dalších novelách příslušných zákonů či vnitřních předpisů u zadavatelů veřejných zakázek. Normy se začaly stávat stále složitějšími a složitějšími, až se dnes v nich téměř nikdo nevyzná. Každé zpřesnění jakéhokoli zákona nikdy nedokáže ucpat každou skulinu, kudy lze zákon obcházet. Tak jako nelze beze zbytku popsat žádné lidské chování a jednání, nelze ani beze zbytku popsat všechny nuance, které se mohu při realizaci nějaké veřejné zakázky vyskytnout. Pochopitelně přitom platí, že čím je zakázka složitější, tím větší problémy při její realizaci mohou nastat.
A to je i příklad tunelu Blanka. Bez diskuse jde o nejsložitější stavební zakázku v novodobé historii ČR, která svou náročností předčí stavbu dálnic či metra. Je logické, že každá tak složitá infrastrukturní stavba přináší nečekané problémy, které od počátku nebylo možno v plné šíři odhadnout. Skloubit tak náročnou stavbu se všemi zákonnými podmínkami je pak na hranici reálných možností.
Do toho ještě vstupují orgány činné v trestním řízení, které se v poslední době snaží kriminalizovat i taková politická rozhodnutí, která nevedla k ničímu obohacení. Každé správní či politické rozhodnutí o nějakém veřejném projektu znamená určité náklady a výnosy, přičemž ve chvíli zahájení akce nemusí být ještě zcela zřejmé. Důležité je, zda se někdo při veřejné zakázce obohatil, či nikoli. To jediné by mělo policii a státní zastupitelství zajímat.
Nepřehledné zákony – peníze po právníky
Zatím ale nikdo v případě tunelu Blanka žádné zmalverzování peněz neprokázal, a ani neexistuje žádné podezření. Lze se ale divit politikům, že se raději zříkají odpovědnosti při vidině možného trestního stíhání? Obvinění radních bývalé koalice v kauze Opencard (kdy byl obviněn i současný primátor), při němž nakonec nevznikla žádná škoda, je dostatečnou výstrahou.
Strach z trestního stíhání spolu s nepřehlednou legislativou se stává zásadním problémem při zadávání a realizaci veřejných zakázek. To pochopitelně nahrává takovým řešením, po nichž sáhl i Hudeček, jako je zbavování se osobní odpovědnosti a nekončící zadávání nejrůznějších posudků a právních analýz vně dotyčného úřadů. Tyto externí subjekty však mají častokrát úplně jiné zájmy než je zájem zadavatele, jak na to ostatně upozorňuje i nedávná zpráva BIS.
Úlohou nového parlamentu by tak mělo být co největší zestručnění příslušných zákonů, a odstranění nadbytečných regulací. Ty totiž žádné kriminální jednání nikdy neodstraní. Pouze jsou schopny zcela paralyzovat veřejnou správu.
