V parlamentních volbách se objevil fenomén, který vyžaduje vysvětlení od psychiatrů. Babišové vyhráli hned dva. A oba za hnutí ANO. O tom druhém prakticky nikdo před volbami ale neslyšel.
Výsledky voleb pro Středočeský kraj (kde ANO získalo 6 mandátů z 25): Poslanec Miloš Babiš (pořadí na kandidátce: 13) získal 8 628 preferenčních hlasů (kroužků), což z něj udělalo krajskou jedničku huntí ANO. Je podnikatel a vysvětluje svůj úspěch tím, že jej volili jeho klienti a známí jeho klientů z podnikání.
Jak jsem si tuhle zprávu přečetl, sevřela mi vnitřnosti děsivá otázka a zásadní pochybnost o správnosti všeobecného volebního práva. Na hrůzyplný dotaz jsem si netroufl odpovědět, a tak jsem jej položil řadě věhlasných i méně slavných, ale mých osobních známých psychiatrů. Dotaz vás jistě napadl taky. Zněl: Jaký podíl na preferencích pro Miloše Babiše podle Vašeho názoru měla jeho osobní pověst, a jakou to, že si jej voliči pletli s Andrejem Babišem, považovali ho za Babišova příbuzného, anebo prostě volili "ňákýho Babiše", protože to jméno znali z kampaně?
MUDr. Hanka Fifková:
Vzhledem k tomu, že osobně neznám nikoho, kdo hnutí ANO volil, mohu si dovolit malou fantazii: Volič hnutí ANO se v politice moc neorientuje, o to lépe mu jde nadávání na poměry. V osobě pana Babiše našel konečně svého (už několikátého) spasitele. Proto volič hnutí ANO vidí jméno Babiš a kroužkuje. Nikoho jiného z hnutí ANO totiž nezná. Kdyby byli na jedné kandidátce Babišové čtyři, zakroužkoval by je všechny, aby ta spása byla úplně sichr.
Doc. PhDr. Jiří Kocourek:
Ano , myslím si zřejmě v souhlasu s Vámi, že preference Miloše Babiše výrazně narostly především v důsledku shody jména s jeho úspěšnějším jmenovcem. Konec konců - pokud se nemýlím - už něco takového se objevilo v historii českého národa několikrát - sankcionování a leckdy i pokusy o lynč jedinců ,kteří bezprostředně po válce svým jménem byli totožni s německými pohlaváry Protektorátu. A ještě dříve a i jinde - jména skorožidovská byla důvodem pro persekuci jejich nositelů, či dnes platí totéž ohledně jmen skororomských. Davovost, mentální inferiorita a neschopnost reflexe je zřejmě jedna z významných charakteristik části našeho národa. Ale to je problém sám o sobě, který je určitě hodný většího zamyšlení, než tahle má zjednodušující pasáž.
MUDr. Miroslav Borecký:
Druhá varianta je možná, ba pravděpodobná, ale v reklamě to už bylo tolikrát použité... Vědomě i nevědomě.
PhDr. Petr Šmolka:
Volby jsou - bohužel - tajné. Jinak by nepochybně bylo zajímavé podrobit oněch 8 628 voličů psychologickému vyšetření. Třeba jen proto, abychom věděli, kam až se vyšplhali na Gaussově křivce rozložení inteligence. Obávám se, že spousta voličů vybírá poněkud prvosignálně, tedy na základě jakéhosi "haló efektu". Příjmení kandidáta je zde "figurou", vše ostatní pouze nepodstatným "pozadím". V případě zmíněného majitele autoservisu tak mohla shoda příjmení sehrát rozhodující roli. Byť se sám hájil v TV zpravodajství, že jej volili jeho spokojení zákazníci. Jinde může být figurou "profese"; možná proto se to na kandidátkách hemží lékaři. Byť se na jedné pražské objevila dokonce i kartářka. Nepředpokládám ale, že by nějaký lékař tvrdil, že jej volili jeho spokojení pacienti. Pokud ano, pak by bylo nepochybně zajímavé, kdyby kandidoval alespoň nějaký hrobník. Zda by také tvrdil, že jej volili a kroužkovali ti, jimž noblesně posloužil na jejich poslední cestě. Takže - shrnuto - shoda příjmení sehrála dle mého soudu značnou roli a pan Miloš se tak stal pomyslným "skokanem roku" - alespoň na středočeské kandidátce Babišovců.
MUDr. Ondřej Trojan:
Já bych nepodceňoval český smysl pro humor. Přeci každý, kdo volil tuto stranu, ho musí mít nadbytek!
MUDr. Radkin Honzák:
Přiložený graf Sary Mednick ukazuje, jak jeden člověk může ovlivnit nejen své blízké, ale také jejich blízké a další, až do čtvrté vlny.
Neudivuje mě proto zdaleka skutečnost, že úspěšný podnikatel, který má jistě plno vlivných kamarádů, získal tolik preferenčních hlasů, pokud se jeho přátelé stali dalšími centry rozesílané informace. Pamatuju, že nám před dávnými léty, kdy jsme zkoumali poctivost soutěže o Zlatého slavíka, nedalo příliš práce sehnat několik stovek hlasů pro neexistujícího zpěváka (a tak jsme zjistili, že je to švindl, protože se neumístil). Daleko víc mě udivuje, kde posbíral ty tisíce preferencí Marek Benda.
Tolik odborníci. Pokud mohu soudit - většina paní a pánů doktorů se shodla na tom, že voliči asi spíš volili podle toho jména. To dává další oprávněnou pochybnost o správnosti všeobecného volebního práva.
