nahoru

Václav Klaus nastínil cestu z krize. Bez víry to ale nepůjde

Alexander Tomský2. ledna 2013 • 06:00
Velký třesk
Velký třesk
• foto: 
Profimedia.cz

Je už takovým zvykem od slavné Havlovy promluvy o blbé náladě, že je každý novoroční projev prezidenta pokusem všeobecné zklamání z politiky a hospodářské stagnace pojmenovat a zároveň nastínit cestu z krize. 


Nejinak je tomu i s poslední řečí Václava Klause. Nenávist vůči politikům je destruktivní, příčiny jsou nikoli v politice, ale v duševní krizi, která se projevuje „ve ztrátě respektu k poctivé práci, v degradaci kulturnosti a chování, v obdivu k povrchnosti a líbivým gestům.“ Teprve návrat ke starým hodnotám tradice a vědomí povinnosti vyvolá v život lepší politiky. 

 

Inu ano, cesta z morálního marasmu je cestou zpět k hodnotám civilizace, ty ale vyplývají z víry. Světští kazatelé to mají těžké, musí mluvit obecně a vágně, aby každý souhlasil, a vlastně ani nesmí mluvit o potřebě víry. Ale jen víra válčí úspěšně s osobní i společenskou entropií. Potvrdil to Carl G. Jung. „Všichni mí pacienti v druhé půli života se uzdravili, když získali náboženský pohled na život.“

 

Na světě valem přibývá věřících, jen evropská civilizace je hluboce rozpolcená a má s vírou potíž. Od slavné knihy genetického biologa R. Dawkinse „Boží blud“ (2006) se s neobyčejnou intenzitou rozproudily už téměř pozapomenuté zuřivé spory mezi ateistickými evolucionisty a věřícími v osobního milujícího Stvořitele. 

 

Často se spolu přou ignorantští fundamentalisté obou stran. Věda (úžasná svými zázračnými objevy) přece hledajícímu smysl života a vesmíru nemá co nabídnout. Náboženská zkušenost a Bible zase nenabízí nic vědě. Věda je věda a víra je víra. Každá jinak nahlíží na svět, a je-li mezi nimi zásadní rozpor, někde je chyba. 

 

O děsivém náboženském antivědeckém i politickém fundamentalismu slyšíme často (tábor sekularistů je hlasitější), jen vzácně o neméně zavilém ateistickém fundamentalismu vědců, kteří tvrdí, že lidský život nemá vyšší smysl, jako by věda mohla něco takového dokázat.

 

A najednou v kosmologii vědy došlo k převratu, nad kterým by monoteističtí filosofové užasli. Dva tisíce let se museli prát s Aristotelovým popřením stvoření. Hmota je věčná.

 

Jenže v roce 1964 změřili A. Penzias a R. Wilson kosmické záření prvotního výbuchu (13, 7 miliard let), což potvrdilo vznik vesmíru v čase.

 

To se ale vědcům ateistům nelíbilo, protože předpokládat, že je náš vesmír jediný, je z hlediska vývoje nepravděpodobné. A proto vymysleli postulát paralelních vesmírů, z nichž by mohl mít některý naše parametry nutné k životu. A tak bez důkazu porazili nepravděpodobnost vzniku vesmíru a života nepravděpodobností ještě větší, protože o takových vesmírech nemůžeme nic vědět, náš kontakt by znamenal, že jsou součástí toho našeho.

 

Zdá se, že je nepravděpodobný Stvořitel přece jenom pravděpodobnější.

 

Co jsou "staré dobré hodnoty" Václava Klause? Seznam najdete uvnitř



Klíčová slova: rxrx, alexandertomsky



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,820
22,510
29,380
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější