Truchlohry zdejších odposlechů jsou obehrané asi jako superhit "Už troubějí na horách jeleni". O to podivnější je, že ta poslední dokáže z médií vytlačovat zajímavější obsah už několik měsíců. A tak se nelze ubránit podezření, že rozpad podivné strany Víta Bárty není blýskání na lepší časy - jak to bývá nezřídka prezentováno - ale jen další epizoda naší trapné cesty do nikam.
Nikdy jsem nepochopil, proč stranu, která nemá program, mohlo volit přes deset procent voličů - ale budiž; ti, kdo projekt vymýšleli, zřejmě znali skutečný intelektuální potenciál národa lépe než já. Stejně tak pořád nechápu, proč v českých poměrech někoho už třetí měsíc udivuje, že Vít Bárta uplácel členy své strany ze svých vlastních peněz v podstatě zanedbatelnými částkami, když sumami o mnoho řádů vyššími tahanými z našich kapes politikové dnes a denně uplácejí sami sebe a spřátelené mafie.
Pořád v sobě také nějak nenacházím obecně hlásanou radost nad občanskou statečností soudce, který uplácejícímu vyměřil podmíněný trest a do vězení na tvrdo poslal toho, kdo úplatek oznámil. Mimo jiné proto, že ani takové rozuzlení není u nás nové: jestli se nepletu, tak podobně dopadla kauza Drobil. Ano, ta, po níž se zkompromitovaný politik jen trochu stáhl do pozadí, zatímco Libor Michálek, který věc odkryl, byl zbaven funkcí a vláčen špínou. Nepoměr zůstal, profesní likvidaci nahradila basa. Svědčí to o pokroku demokracie? No, nevím...
Jestli je na případu Víta Bárty něco opravdu zajímavého, tak snad jen podobnost s podařenou americkou komedií Někdo to rád horké. Nejen proto, že tam vystupoval mafiánský boss přezdívaný Malý Napoleon, ale i pro pozoruhodný projev, který tato figura pronesla na konferenci svého gangu: "Je to deset let, co jsem zvolil sám sebe prezidentem téhle organizace, a falešná skromnost stranou, volili jste správně."
Véčkařská epizoda je zkrátka ze všeho nejvíc jen špatná parodie na dobrou komedii, nepovedený pokus malých darebáků zavrtat se do zelí těm velkým. Ve filmu se Malý Napoleon zbavil příliš ambiciózního bosse Colomba přezdívaného Psí dečka pomocí samopalníka ukrytého v obřím dortu ("Abych ukázal, jak o tobě smýšlím, Psí dečko, upekli jsme ti s chlapci dort"). Jestli se bude naše kleptokracie dál ubírat dosavadním směrem, možná i střílejících dortů se v parlamentu dočkáme.
Důležité je ale něco jiného: představuje veřejná poprava Věcí veřejných jen pouhý trest? Nebo tu malí čeští Psí dečkové navíc ještě nedobrovolně nevystupují v nějaké vyšší hře? Napadají mě stovky důležitějších věcí, které měly být za poslední měsíce veřejně probrány - a kterým šaškové z VV posloužili za dýmovou clonu. "Komu ku prospěchu?" ptávali se právníci starého Říma.
Problém totiž není ani tak v tom, co odposlechy uniklo, a dokonce ani to, že k nim došlo (i když chápu, proč to jistí lidé s máslem na hlavě jako problém cítí). Skutečný problém je v tom, proč to uniklo právě teď a kdo odposlechové truchlohry doopravdy diriguje. Kupodivu zrovna tohle ale nikoho moc nezajímá, přestože z některých možných odpovědí běhá mráz po zádech.
