Karel Schwarzenberg

Karel Schwarzenberg Zdroj: Profimedia.cz

Bitte, Herr Schwarzenberg? Němčina je na nic, naše děti ať se učí čínsky

Projekt Šprechtíme je nejspíš dalším inženýrským dítětem Evropské unie. Vsadím se, že do něj tečou nějaké dotační peníze. A i kdyby ne, je to přesně ten druh projektu, po kterém není žádná reálná poptávka.

 

Projekt Šprechtíme je nejspíš dalším inženýrským dítětem Evropské unie. Vsadím se, že do něj tečou nějaké dotační peníze. A i kdyby ne, je to přesně ten druh projektu, po kterém není žádná reálná poptávka.
Nezajímají mě humorné zážitky ministra zahraničí při překladu názvů českých jídel do němčiny, či naopak. A nijak zvlášť mě nezajímají ani zkušenosti zpěvačky Marty Jandové.
Nezpochybňuji, že znalost němčiny pomůže těm, kteří se v Německu chtějí usadit, případně tam pracovat. Ale zároveň tvrdím, že většině z nás bude v německy mluvících zemích docela dobře stačit i angličtina. Při cestách do Německa jsem se téměř nesetkal s lidmi, kteří by anglicky neuměli.
Kapacita lidského mozku není neomezená, stejně jako čas, který máme k dispozici. Troufím si tvrdit, že pokud někdo nežije přímo na hranicích nebo ve dvojjazyčné oblasti či rodině, pak je pro něj učení němčiny ztrátou času.
Rakouský velvyslanec dává za vzor vícejazyčné země, jako jsou Švýcarsko nebo Lucembursko. Jenže tam má němčina své historické a kulturní kořeny. Chápu, když se někdo bude chtít naučit německy proto, že - například - miluje Goetha a chce ho číst v originále. Ale že by to mělo mít nějaké praktické výhody? Leda ve snu. Německy mluvícím, podotýkám.
Prvním cizím jazykem, který by každý z nás měl umět, je angličtina. Ta je bezpochyby oním "esperantem", které "funguje" všude na světě. A dál? Pokud naše děti budou chtít mít konkurenční výhodu, pak ať se učí rusky nebo ještě lépe čínsky.
Vsadím své boty (mimochodem jsou německé), že pokud bude mít německá firma v Česku dva kandidáty na jednu pozici, a jeden bude umět perfektně česky a druhý čínsky, vezme toho druhého.
Je mi to líto, sám jsem se německy bohužel půl dětství učil. Bitte entschuldigen Sie, Herr Schwarzenberg.

Nezajímají mě humorné zážitky ministra zahraničí při překladu názvů českých jídel do němčiny, ani naopak. A nijak zvlášť mě nezajímají ani zkušenosti zpěvačky Marty Jandové. Oba totiž zaštítili zmíněný projekt a dělají mu svými jmény reklamu v médiích. Cílem je propagace výuky němčiny v Česku.

 

Nezpochybňuji, že znalost němčiny pomůže těm, kteří se v Německu chtějí usadit, případně tam pracovat. Ale zároveň tvrdím, že většině z nás bude v německy mluvících zemích docela dobře stačit angličtina. Při cestách do Německa jsem se téměř nesetkal s lidmi, kteří by anglicky neuměli.

 

Kapacita lidského mozku není neomezená, stejně jako čas, který máme k dispozici. Troufám si tvrdit, že pokud někdo nežije přímo na hranicích nebo ve dvojjazyčné oblasti či rodině, pak je pro něj učení němčiny ztrátou času.

 

Rakouský velvyslanec dává za vzor vícejazyčné země, jako jsou Švýcarsko nebo Lucembursko, kde se více jazyky mluví běžně. Jenže já mám pocit, že se pan ambasador přejedl wienerschnitzelu či apfelstrudelu, a to ho zbavilo schopnosti jiskrného úsudku.

 

Ve zmíněných zemích má němčina své historické a kulturní kořeny. Chápu, když se někdo bude chtít naučit německy proto, že - například - miluje Goetha a chce ho číst v originále. Ale že by to mělo mít nějaké praktické výhody? Leda ve snu.

 

Prvním cizím jazykem, který by každý z nás měl umět, je angličtina. Ta je bezpochyby oním "esperantem", kterým se víceméně domluvíme všude na světě. A dál? Pokud naše děti budou chtít mít konkurenční výhodu, pak ať se učí rusky nebo ještě lépe čínsky.

 

Vsadím své boty (mimochodem jsou německé výroby), že pokud bude mít nadnárodní německá firma v Česku dva kandidáty na jednu pozici, a jeden bude umět perfektně německy a druhý čínsky (plynnou angličtinu beru jako samozřejmost), vezme toho druhého.

 

Je mi to líto, sám jsem se německy dost dlouho učil. A Němce jako národ mám upřímně rád, bez nich by Evropa už byla dávno v háji. Ale učit se německy? Süße Träume, Herr Schwarzenberg. Gehen Sie bitte wieder schlafen.