Kdo nemá Romy za sousedy, odvrací oči a je rád, že se ho to netýká. Kdo se nachází poblíž těch problematických, cítí se zanedbáván, ohrožen, neochráněn a ve vzteku napochoduje na náměstí do společnosti fašizujících jedinců.
To, co se odehrává ve Varnsdorfu nebo Rumburku, je jen koncentrovaný obrázek toho, že problém s Romy jsme nejenom nevyřešili, ale totálně zpackali. Proto nemá smysl pokračovat v této předstíračské hře.
Průšvih je totiž zakódován hned na začátku, v samotné snaze Romům pomoci. Extrémní liberalismus vede k tomu, že se v dobré víře zavíraly oči nad patologickými jevy, kriminalitou a asociálním chováním. Nic z toho nebylo možné kritizovat nebo řešit, protože takový kritik oprávněně riskoval obvinění z xenofobie. Kdo se nechtěl ocitnout v jedné skupině s neonacisty, radši mlčel.
Všichni jsme věděli, že systém sociálních dávek je naprosto nepřijatelný a že se masově zneužívá.
Všichni jsme věděli, že ostýchavost řešit drobnou kriminalitu je pokrytectví a že bandy zlodějů, vedené desetiletými beztrestnými dětmi, povedou k masovému pocitu nespravedlnosti, který vždycky spolehlivě rozežírá morálku společnosti.
Co nás, proboha, vede k tomu, že tak okatě zaměňujeme respekt a uznání odlišného životního stylu za pardonování patologického jednání?
Společnost se jaksi mimoděk rozdělila na dva tábory. Jedni Romy bezmezně podporují, ti druzí jsou rasisti. Nesmírně složitý problém, zjednodušený do takto primitivního vzorce, logicky vede ke zjednodušeným a pohodlným řešením – však to známe.
Nebudeme říkat Cikáni, ale Romové, případně ještě elegantněji „nepřizpůsobiví“, vystěhujeme je za město a dáme plošné dávky a nikdo nemůže říkat, že se nestaráme!
A tak je dobré začít znovu. Sice neradostně, ale poctivě si přiznat, že žádné dobré a plošné řešení neexistuje. Že bude neskonalý pokrok, když nejhorší výstřelky alespoň zmírníme.
Tak jako vůbec nepomůžou chudým zemím miliardy dolarů, které tam posílá západní svět, stejně tak nepomohou problematickým Romům krásná slova a plná náruč naší podpory. Protože milodary blahosklonně dává panstvo chudákům. Důstojně se nikdy nebude cítit člověk, jenž jenom dostává, ale nemá žádné povinnosti a ocitá se mimo jakákoli pravidla společnosti.
Pokračujme tedy dál v naší pokrytecké hře – aspoň už víme, jak to skončí.
Na náměstí.
