Babišovo ANO naslibovalo důchodcům hory doly. Teď ale vláda zjišťuje, že to bude znamenat zničující náklady

Tři stovky navíc

Ministra Juchelku trápí, že valorizace důchodů od ledna má podle zákona činit jen 1,4 procenta, což je nejméně za posledních deset let, tedy nějaké tři stovky. Tak se domáhá mimořádné valorizace o další tři stovky, což je zhruba deset miliard korun dodatečných výdajů státního rozpočtu. Ministryně financí Schillerová Juchelku hned umravňovala, že by neměla být vytvářena očekávání, když o tom nebyla ještě na vládě prakticky žádná řeč.

Premiér Babiš, který nejdříve s Juchelkou souzněl, začal couvat, že by to nemusela být trvalá valorizace, která by postupně s dalšími valorizacemi v příštích letech nabývala na objemu, ale „jen“ nějaká jednorázová dávka. I ta má však své náklady, byť jednorázové. Každá stokoruna vyplacená důchodcům navíc představuje zhruba tři miliardy korun.

Lze očekávat i neshody v koalici, protože SPD vyjádřila Juchelkovu nápadu jednoznačnou podporu, Motoristé jakékoli zvyšování odmítají. Přece jen mají mladší voliče, a navíc slibovali před volbami rozpočtovou odpovědnost. Čemuž se nyní všichni vysmívají.

Je to přitom už druhý nápad na rozdávání penzistům v krátké době. Babišův kabinet na svém zasedání před vládní dovolenou schválil zvýšení penzí o pětistovku pro penzisty starší osmdesáti let a o další pětistovku za každých dalších pět let.

Druhým opatřením je zvýhodnění pracujících důchodců, kteří měli jako motivaci k další práci dosud snížené sociální pojištění. Ale nyní se jim ještě navíc bude každý rok zvedat vyměřovací základ důchodu o jeden a půl procenta, a tím zvyšovat penze.

Další výdaje na dluh

Tato na první pohled malá opatření mají ve skutečnosti zničující náklady. V roce 2027 by přidání podle věku mělo stát státní rozpočet nominálně 2,6 miliardy korun. Suma by postupně rostla. V roce 2029 by činila tři miliardy korun, v roce 2035 pak 3,8 miliardy korun. Do poloviny století by se zvedla na 4,8 miliardy korun, v roce 2060 na 6,4 miliardy korun.

Zvýhodnění pracujících důchodců vychází ještě mnohem dramatičtěji. Pokud by díky pobídkám přibyly dva tisíce pracujících důchodců, na zvýšení penzí by v roce 2028 bylo potřeba nominálně 0,8 miliardy korun a stát by z daní a odvodů získal 0,3 miliardy korun. Částky by postupně rostly. V roce 2035 by výdaje činily 7,8 miliardy korun a příjmy 0,4 miliardy korun. V roce 2060 by si přidání vyžádalo 54,4 miliardy korun a příjem by byl 1,1 miliardy korun. Krátkodobě to nejsou až tak velké peníze, ale z pohledu dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí už je to podstatně horší.

Největší bonbónky

A příští rok se má schvalovat druhá, a ještě mnohem nákladnější změna důchodů. Největší rány jsou před námi v podobě destrukce reformních změn penzí Fialovy vlády, na něž má dojít v příštím roce. Kromě toho se s tím bude řešit i slíbené rozšíření předčasných důchodů z nejrizikovějších profesí na násobně širší okruh lidí. I předčasné důchody přitom přijdou na miliardy. Na výpočtech nákladů této operace se teprve pracuje. Ale budou to nepochybně miliardy ročně.

Právě k tomuto zákonu mají být připojeny ty největší předvolební důchodcovské bonbónky v podobě opětovného zastropování věku odchodu do penze v 65 letech a zvýšení valorizací z částky odpovídající třetině růstu průměrných mezd na polovinu. Mimochodem aktuálně Německo plánuje naopak zvednout důchodový věk na 68 let.

Hlavou do zdi

Jen dopad vyšších valorizací a sníženého penzijního věku by měl přijít v roce 2060 na 190 miliard v dnešních cenách. O tomto návrhu Babiš jedná s Evropskou komisí, která to české vládě vehementně rozmlouvá.

A je nutné uznat, že Babiš se k tomuto plánu začal nyní chovat dost zdrženlivě, vymlouvá se na Brusel a mluví o tom, že se to ještě musí spočítat. Což pochopitelně vyvolává u penzistů značnou nelibost.

Je nesporné, že s výhledem na takový vývoj penzijního systému budou rostoucí dluhy velmi nebezpečné a náraz na ochotu finančních trhů český dluh financovat může přijít o hodně dříve než v roce 2060. A pak se mohou dít hodně nepříjemné věci i pro důchodce.

Pamětníci řecké dluhové krize si mohou vzpomenout na smutný osud řeckých důchodců, jimž vláda pod tlakem věřitelských institucí bez milosti nominálně pokrátila důchody o zhruba deset procent.