Účet za kupování voličů: Trhy panikaří a cena českého dluhu letí vzhůru
Jsme uprostřed prázdnin, a tudíž uprostřed přípravy státního rozpočtu na příští rok, jehož první návrh bude zveřejněn posledního srpna. A nikdy kolem toho nebylo takhle rušno.
Andrej Babiš sliboval, že schodky jeho vlády budou hluboko pod tříprocentním maastrichtským kritériem. Tento týden prohlásil, že v příštím roce strukturální schodek veřejných financí nepřekročí 2,9 procenta hrubého domácího produktu (HDP) po letošních 2,4 procenta HDP. Tak je jasné, že deficit musí být významně pod 400 miliard.
Je jasné, že 2,9 není příliš daleko od těch tří procent. A i toho dosáhnout bude velký problém a záleží, co vše se do tohoto schodku bude počítat. A o tom je prezidentem vetovaný zákon o rozpočtové odpovědnosti, kolem něhož je nyní silné politické napětí.
Jestli bude použita výjimka, že se do rozpočtu nebudou počítat výdaje na investice do infrastruktury nebo do obrany, může se vláda tvářit, že svůj cíl splní. A to přesto, že třeba i přidá důchodcům dvojnásobek toho, co jim náleží při valorizaci, jak nyní navrhuje Aleš Juchelka, i když by to stálo něco k deseti miliardám korun.
Ale na skutečnosti, že to je a bude tak jako tak pořád financováno na vrub státního dluhu, se nic nemění. Jen se jiné výdaje strčí do jiné krabičky
Podle nového vládního návrhu se má takto nezapočítávat do deficitu naprostá většina investic do infrastruktury. Z taxativního výčtu, který je přílohou zákona, vyplývá, že jde nejen o konkrétní dálnice a železnice, ale třeba i o významná vodní díla a jaderné elektrárny. Podle propočtu analytiků tyto výdaje činí letos nějakých 145 miliard korun, které by mohly být v příštím roce utraceny nad zákonný rozpočtový limit. A to už jsme nad těmi 400 miliardami deficitu, pod nimiž má rozpočet na příští rok skončit.
Aby toho nebylo málo, má zákon zmocnit vládu k navýšení veřejných výdajů až o deset procent v případě vyhlášeného stavu ohrožení státu, válečného stavu nebo v případě zhoršené bezpečnostní situace.
Toto ustanovení už plně obchází sněmovnu, které se vláda má zodpovídat ze svého hospodaření a dává vládě prostor utrácet, jak si zamane, bez kontroly poslanců.
Je dobře, že prezident tento návrh nových rozpočtových pravidel vetoval a přední ekonomové se dožadují ve veřejné petici podstatných změn. Žel, má to jen symbolický význam, protože vládní koalice má dost hlasů k přehlasování a hladce prezidenta přehlasuje. I přes možné symbolické protesty Motoristů.
Když jde o „naše lidi“, jejichž hlasy si vláda kupuje, přes utrácení nejede vlak. A děti těch lidí, kteří to budou splácet, nikoho nezajímají.
Mezitím napětí v Česku registrují finanční trhy, od nichž je třeba si na to všechno nakonec půjčit. A zdá se, že obchodníky to naše divadlo už vyplašilo. Hodnota českých státních dluhopisů na burzách v posledních týdnech dost dramaticky klesá a náklady na financování státu kvůli tomu vystřelily na téměř čtyřleté maximum.
Může to mít více důvodů. Především očekávání vyšší a déle trvající inflace, ale obavy z bezbřehého zadlužování už určitě také fungují.
