Krávy a ovce jako hasiči: Pastva hospodářských zvířat může být jednou z nejlepších prevencí požárů
Rostoucí počet požárů zasahujících v posledních letech stále větší plochy pozemků po celém světě i v samotné EU celkem logicky ústí v diskuse, jak rizikům požárů předcházet. Stále častěji se přitom jako prevence rizik zmiňuje zemědělské hospodaření a zejména pak pastva hospodářských zvířat.
Na polích a na pastevních plochách totiž obvykle nehoří, což má svou logiku, neboť na takových pozemcích není pro vznik a šíření požárů dostatek příslušného paliva. Přímo na polích sice v letním období dozrávají hospodářské rostliny, potenciální riziko vzniku požárů s nadbytkem k šíření ohně potřebné suché biomasy je ale časově omezené do několika měsíců. Po většinu kalendářního roku ale takové palivo na polích k dispozici není – pole buď pokrývají nízké, teprve vzcházející komodity, nebo jsou pozemky bez vegetačního pokryvu, nebo se na nich pěstují meziplodiny obvykle zaorávané po půdy dříve, než vyschnou. Jinými slovy – na polích nemá co hořet.
Ještě vhodnější formu prevence požárů pak představuje pastva hospodářských zvířat. Za běžného stavu totiž dokážou hospodářská zvířata likvidovat postupně přirůstající biomasu, ať již jsou to byliny v travních porostech, ale také keře a obecně veškerý hořlavý materiál, čímž se zvyšuje plocha přirozených protipožárních míst v krajině. Problém ovšem je, že tlakem odpůrců chovů hospodářských zvířat se počet pasených zvířat snižuje, například ve Španělsku, kde ovšem zřejmě i kvůli tomu počet požárů roste. Na tuto skutečnost upozornilo už v loňském roce (nejen) několik španělských vědců v čele s Josém Manuelem Cabrerem, ale také francouzská ministryně zemědělství Annie Genevard. Ta dokonce mluví o možnosti „ochranného zemědělství v okolí vesnic“. Rizika omezování chovů hospodářských zvířat, která spásají biomasu a likvidují tak možné zdroje požárů, prokázaly ostatně i záběry z dronů. Z nich vyplývá, že v místech spásaných zvířaty byly plochy trav a vegetace nepoškozeny, zatímco v lokalitách bez pastvy se požáry vyskytly. Tak či tak začínají minimálně některé země EU řešit, jak lze v prevenci požárů využít zemědělskou půdu.
Nejde ale samozřejmě jen o tuto prevenci. Pastva hospodářských zvířat prokazatelně zvyšuje pestrost organismů v přírodě (biodiverzitu), neboť se pasením uvolňuje prostor pro některé druhy „submisivních rostlin“, které by se jinak nedokázaly proti agresivnější konkurenci jiných rostlin prosadit. Na širší spektrum rostoucích bylin pak logicky navazuje širší spektrum na nich závislých dalších organismů, jako jsou motýli, brouci nebo opylovači. Volná pastva hospodářských zvířat také obohacuje půdu na příslušných pozemcích o přirozené hnojivo, ustájená zvířata pak produkují statková hnojiva, která jsou a v dalším období zřejmě ještě více budou alternativou ke zdražujícím průmyslovým hnojivům.
To vše v praxi znamená, že veřejnost, politici i vědci by měli přehodnotit některé negativní postoje k chovům hospodářských zvířat, ale také k některým projektům z oblasti zalesňování. Pomineme-li skutečnost, že populace na planetě přibývá, zatímco zemědělské půdy ubývá, bude se stávající zemědělská půda ještě hodit. I proto, že část v současné době využitelné půdy nebude kvůli postupujícímu oteplování použitelná pro konvenční zemědělskou produkci. Může být ale použitelná například k prevenci rizik požárů, zejména těch lesních.
Podle dat služby Copernicus zpracovaných týmem novinářů španělské organizace CIVIO se ostatně území EU s velmi vysokým nebo extrémním rizikem požárů od roku 1971 do roku 2021 zdvojnásobilo a aktuálně pokrývá již 40 procent rozlohy kontinentu. Tato plocha do současné doby navíc dále narostla. A pokud se týká zalesňování, pak jen ve zmiňovaném Španělsku se za posledních 50 let zvýšilo kvůli cílenému zalesňování o 160 procent množství biomasy jako paliva pro požáry.
Samozřejmě, zemědělské hospodaření na polích ani volná pastva zvířat na loukách nepředstavují všespasitelné řešení a míra prevence rizik požárů bude vždy záležet na místních podmínkách. Že ale v lese (případně ve městech) hoří častěji než na poli, je zcela zřejmé.
