Ukrajina ničí ruskou iluzi o vlastní velikosti. A právě to děsí Moskvu nejvíce
Rusové nepotřebují okupovaná území, potřebují samotný fakt, že je mají v rukou, fakt vítězství, fakt, že se jim podařilo někoho zotročit, podrobit, ponížit a zabít. Pro Rusy je důležité, že se jich ostatní opět bojí a že ukázali, že s nimi je lepší se nezaplétat.
Když Rusové křičeli „Krym je náš“, ve skutečnosti jim na Krymu vůbec nezáleželo, pro ně bylo důležité, že Rusko zvítězilo. Nedůležitost potvrzují četné fronty na Krymském mostě, kde se lidé snaží opustit poloostrov, jakmile se tam život stal nesnesitelným a touha tam zůstat zmizela, situaci nezachránilo ani mořské pobřeží a příjemné klima.
Stejně jako jsou nová území vnímána jako vítězství, je jejich deokupace vnímána jako porážka a to je pro Rusy to nejhorší. V současné době se situace nijak neliší, velení ruské armády je jedno, zda postupují, nebo ne. Postupují-li, dobře, a pokud ne, tak z této situace vytěží pro sebe maximum užitku. A pod výhodou mám na mysli peníze. A nejde o vykrádání ukrajinských domů a obchodů – to už proběhlo hned na začátku války, teď okrádají své vlastní vojáky.
Velitelé říkají, že pokud vojáci nechtějí jít do první linie, musí zaplatit, ten, kdo zaplatí, zůstane v týlu do další výplaty. Toho, kdo odmítne zaplatit, hodí do jámy úplně nahého, nechají ho bez jídla a vody a čekají, až si to rozmyslí. Pak ale cena za týl prudce stoupne. Ruská armáda nechce území, ale peníze, které může utratit za svou rodinu. Co by s těmi územími dělali? Nic.
A tady si lze položit otázku: pokud nejsou potřeba území, k čemu je pak vůbec válka? No území nepotřebují běžní občané, o vedení země to říct nemohu, Putin a jeho nejbližší spolupracovníci například potřebovali Krym, aby ho mohli využít ve válce na Ukrajině. A celá Ukrajina je Putinovi potřebná pro snazší přístup k Evropě, aby Západ pociťoval ještě větší hrozbu, bál se ještě více a v důsledku toho se podřídil, a pokud se nepodřídí, bude snazší vést válku s Evropou, pokud bude Ukrajina patřit jemu. Putin potřebuje nová území pro příští válku a vůbec se nechystá je zvelebovat a obnovovat – na to nemá ani peníze, ani chuť. Teď však, když si uvědomuje, že šance na obsazení celé Ukrajiny se každým dnem blíží nule, trvá na připojení Doněcké oblasti, aby mohl alespoň něco předložit jako vítězství.
Jediná věc, kterou Rusové mají, je pocit vlastní velikosti a toho, že žijí v nejsilnější a nejmocnější zemi, a tento pocit je živen neustálými válkami a vítězstvími v nich. Když však někdo tuto velikost zpochybní, je to pro ně to nejbolestivější. A právě to teď dělá Ukrajina – zpochybňuje tuto samotnou velikost. Když Rusové sedí u stolu se sklenkou vodky a baví se o politice, toho, kdo zpochybní moc Ruska, mohou zabít. Došlo k mnoha případům vražd v běžném životě kvůli politickým rozhovorům. A teď si představte, o jaké ruské převaze budou mluvit v případě vítězství Ukrajiny? Zbude jim jen jako obvykle proklínat Západ, že Ukrajině pomohl, a budou tvrdit, že kdyby se nezapletl, Ukrajina by byla dobytá za tři dny.
Je otázka, zda Rusové pociťují svou „velikost“, když stojí ve frontě u čerpací stanice nebo si nemohou objednat taxi, protože nemají internet. Kdybychom Rusům vzali jejich pocit „velikosti“, jejich život by ztratil smysl a museli by se smířit s chudobou a ubohostí své existence. Tato mytická velikost je stéblo, kterého se chytili, aby se neutopili, a pokud jim ho někdo vezme, utopí se ve vlastních výkalech. Rusko rozpoutává nové války nejen proto, aby vláda zvýšila popularitu a odvedla pozornost lidí od vnitřních problémů, ale také proto, aby tuto iluzi mohlo zachovat. A já útoky ze strany Ukrajiny a výkřiky v ruských městech vnímám právě jako úder proti této samotné iluzi.
Rusové se tohoto stébla budou držet až do posledního dechu a až do konce budou doufat ve vítězství. Chápu, že je příjemné sledovat, jak si přejí, aby válka skončila, ale zůstává otázka, za jakých podmínek. Nejsou připraveni toto stéblo pustit a potřebují alespoň nějaké vítězství, aby mohli uspokojit svůj pocit velikosti. Okupovaná území jim to neposkytují, velikost Rusů se živí drtivým vítězstvím a všeobecným strachem. Proto dokud strach z Ruska přetrvává, přetrvává i naděje na vítězství. Ukrajina se Ruska nebojí a to Rusy rozzuřuje nejvíc. Nejsou to ani údery dronů, ale to, že jsou natolik odvážní, aby si něco takového dovolili. Ukrajina má odvahy dost, Rusové se chlubí tím, že mají obrovskou trpělivost – uvidíme, jak dlouho jim vydrží.
