Zvonění s Goebbelsem i sabotáže. Německo čelí rekordnímu tlaku z obou extrémních krajů politiky
Spolkový úřad pro ochranu ústavy, který v Německu mapuje extremistické aktivity, vydal novou souhrnnou zprávu za rok 2025. Přichází v době, kdy se radikálně-pravicová AfD drží na prvním místě v preferencích, a zároveň v momentě, kdy se jako relevantní hrozba znovu vyjevuje i násilí ze strany extrémní levice. Situace je popsaná jasně: pravicový extremismus zůstává v zemi nejvážnější hrozbou, ten levicový ale posiluje jako nikdy dřív.
Podle zprávy plné statistických údajů se nominálně drží pravicový extremismus na vrcholu státu nebezpečných aktivit. Mezi tématy, kterými se pokouší mobilizovat příznivce, stále dominuje kritika migrace. Burcování a radikalizace následně bohužel často vedou i k aktům politického násilí. A byť se počet trestných činů, které mají xenofobní pozadí, zásadně nezvyšuje, zůstává vážnou hrozbou.
Ta je zhmotněna i v nárůstu podpory pro Alternativu pro Německo (AfD), předního politického reprezentanta extrémní pravice v zemi. Strana, která dlouho zůstávala na okraji, se dnes i celostátně ocitá na prvních příčkách v preferenčních sondážích, ve kterých nezřídka atakuje hranici třicetiprocentní podpory. Tím se vzdaluje druhé alianci CDU/CSU, která čelí odlivu příznivců jako dani za vládnutí se sociálními demokraty.
Zemi na podzim čekají zemské volby ve dvou východních regionech – Meklenbursku-Předním Pomořansku a Sasku-Anhaltsku. V obou z nich to nyní vypadá na drtivé vítězství AfD. V Meklenbursku se její podpora drží stabilně nad třiceti procenty, v Sasku-Anhaltsku dokonce nad čtyřiceti. Není vyloučeno, že AfD bude mít šanci podílet se vůbec poprvé na vládnutí v některém z těchto regionů.
Pomoct by jí k tomu mohla i vítaná podpora od BSW, strany, kterou založila odpadlice od postkomunistické Levice Sahra Wagenknecht. Přestože se tato konzervativně-levicová strana, programově podobná české koalici Stačilo!, snažila spolu s ostatními vliv AfD zadržovat – například v Durynsku, kde vliv AfD dlouhodobě sílí –, v posledních dnech směřuje komunikace vedení BSW jiným směrem. Wagenknecht adresovala předsedkyni AfD Alici Weidel dopis, ve kterém ji ujišťuje, že se strana už dál nehodlá podílet na udržování „protipožární zdi“, kterou mainstreamové strany v obraně před AfD vybudovaly. Přestože straně schází reprezentace v celostátním parlamentu, na východě si silnou podporu udržuje, a nepřímo vyjádřená podpora tak pro AfD může být při skládání regionálních vlád na podzim klíčová.
Dění kolem AfD rozvířilo vody německé politiky v posledním týdnu hned několikrát. Nejde jen o tuto zprávu, která mimochodem uvádí, že přímo ve straně je aktivních 28 tisíc pravicových extremistů. To z celkového počtu necelých 70 tisíc členů není vůbec malé číslo. Znovu se ale objevily skandály dokládající, že podpora neonacismu není ve straně pouze okrajovým fenoménem. Politička z jihozápadního města Böblingen nakonec odstoupila ze stranických funkcí poté, co vyšlo najevo, že si jako tón vyzvánění na telefonu nastavila projev nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
Kromě úřadu pro ochranu ústavy taky o dost podrobnější zprávu věnovanou pouze AfD vydala skupina právníků sdružená ve Společnosti pro lidská práva. Ta se zabývá analýzami legislativy, ale také shromažďováním různých právních argumentů k politicky relevantním případům. Na dechberoucích třech tisících stranách hledá odpověď na otázku, zda existuje dostatek podkladů pro to, aby mohla být AfD jako politická strana v Německu zakázána.
Rozpuštění politické strany vyžaduje splnění dvou základních podmínek. Tou první je, že strana svou politikou aktivně přispívá k demontáži demokratického systému. Tu mají analytici v zásadě za potvrzenou. Na všech úrovních strany – od místních zastupitelstev až po nejvyšší patra – dohledali ve veřejných zdrojích výroky, které odkazují k tomu, jakou legislativu strana chystá uplatňovat proti svým odpůrcům, dostane-li se k moci. Většina dohledatelných záznamů slibuje připravit zákony přímo namířené proti muslimské komunitě. Právě tím, jak daleko ve svých úvahách strana jde – ke konkrétním legislativním návrhům – první podmínku splňuje. Mimochodem, jen přes dvě stovky samostatných příspěvků na sociálních sítích od členů AfD slibují odpůrcům vězení jen za politický názor…
Druhou podmínkou je, zda má strana reálnou moc a sílu své protidemokratické postoje prosadit. Není to nepodstatné – právě proto, že tato podmínka nebyla splněna, už jednou nedošlo k rozpuštění malé extrémně-pravicové strany NPD. Byla totiž příliš malá. AfD je však stranou, která se zejména na východě blíží stavu, kdy se může pyšnit napojení na všechny složky společnosti. Její členská základna pak dál roste. Vydání zprávy samozřejmě neznamená, že by k zákazu AfD měla teď politická reprezentace přistoupit. Dá se ale čekat, že se tím politické debaty především na levici určitě obnoví. A má ještě jeden výsledek: celkem jednoznačně kritizuje právě výroční zprávy úřadu pro ochranu ústavy za to, že je ve veřejné argumentaci o nebezpečí extremismu až příliš stručný.
Při čtení zprávy by bylo chybou opomenout prostor, který je věnovaný levicovému extremismu. Už podle nedávno vydaných policejních statistik jeho intenzita nebývale roste. Co je varovné, i zde narůstá počet osob, které jsou ochotny sáhnout k násilí. V posledních měsících byli Němci svědky především útoků na infrastrukturu, mezi kterými vyčnívá zimní akce v Berlíně. Levicoví extremisté sdružení pod hlavičkou „skupiny Vulkán“ tehdy zavinili výpadek elektřiny a tepla ve velké části města. Sabotáže pro ně i v loňském roce zůstávaly zásadní. Zpráva zmiňuje hned několik konkrétních akcí, například poškození kabelů německých drah vloni v červenci, které provedla skupina Angry Beards a které dočasně vyřadilo z provozu trať mezi Düsseldorfem a Duisburgem v nejlidnatější německé spolkové zemi.
Dle reportu byli nejčastějšími cíli násilných levicových extremistů extremisté z opačné strany spektra. Vzrostl počet útoků na členy AfD, což podle autorů souvisí s rychle rostoucími preferencemi i prostým faktem, že se v době, kterou popisuje, konaly taky parlamentní volby. O víc než 80 % ale vzrostl rovněž počet levicově motivovaných útoků proti bezpečnostním složkám.
Zatímco extrémní pravice se mobilizuje především na odporu proti migrantům, levice spojuje svoji agendu hned s několika tématy. Výsadní postavení si vydobyl blízkovýchodní konflikt. Solidarita s Palestinou se stala zásadní a dominovala i protestním pochodům, mezi kterými vyčnívaly ty prvomájové. Mezinárodní solidarita se ale kombinovala s klimatickou agendou nebo stále vlivnějším antimilitarismem. Tento směr, který je pro radikální levici typický už desetiletí, se podle zprávy projevuje stále aktivnějšími zásahy a kampaněmi proti návrhu státu na vyšší investice do zbrojení.
Radikalizace se dle úřadu týká také stále mladších ročníků. Velká část radikální scény s nejmladšími systematicky pracuje a vychovává si je jako své budoucí bojovníky. Strategii zpráva pojmenovává jako důslednou „nízkoprahovost“: mladí jsou stále intenzivněji oslovováni ne skrze méně lákavé ideologické přednášky, ale skrz prostředí, která jsou jim blízká. To jsou především počítačové hry, ale také bojové sporty. V tomto prostředí má propaganda pravicových extremistů podobu především útoků na LGBT nebo šíření manosférických narativů. Radikalizaci mladých na pravicovém pólu zpráva srovnává s náborem islamistů: těm však stále dominují spíše činy osamělých vlků, zatímco rasistické a xenofobní trestné činy mívají koordinační centrum, které lze dosledovat. Naopak u levice omlazování neprobíhá tak razantně, komunistické a socialistické organizace pokračují ve svých dřívějších strategiích oslovování příznivců skrz mladé komunity nebo radikalizované prostředí na některých univerzitách.
Je namístě položit si otázku, jestli se Němci znovu octli v atmosféře, která se podobá pozdnímu Výmaru předcházejícímu nástupu nacistů k moci. Vliv, který ve společnosti získávají extrémní ideologie, je varovný. Pravicový extremismus především na východě zapouští hluboké kořeny, které se promítají do takové politické reprezentace, na kterou ani tzv. nové spolkové země, ty dříve spadající pod NDR, nebyly zvyklé. Počtem činů i mírou násilí je pravicový extremismus jednoznačně nejsilnější hrozbou pro současné Německo. Neznamená to ale, že by se ten levicový dal ignorovat nebo opomenout. Naopak – šíří se rychleji než dřív a jeho nárůst je nebezpečný. Sabotáže a útoky na intrastrukturu totiž už znovu začínají ovlivňovat i nevinné.
