Past drahého bydlení: Proč Česko drží evropský rekord a samotné stavění nepomůže
Bytové aféry tváří hnutí ANO v posledních týdnech opět nasvítily letitou krizi dostupnosti bydlení. Těžko může věrohodně prosazovat řešení někdo, kdo zneužívá současný systém obecních bytů, případně má mnoho svých, ale zapomene je přiznat a uvést, kde na ně vzal. Děje se tak v době, kdy o této krizi mluvíme mnoho let a Česká republika si mezitím upevňuje pozici země s nejdražším bydlením v Evropě. Co s tím?
Podle čísel z Deloitte Property Index, který vycházel naposledy v létě 2024, bylo potřeba na nákup nového bytu o velikosti sedmdesáti metrů čtverečních v Česku 13,3 průměrné roční mzdy, což činilo naši zemi nejdražší v Evropské unii. Praha pak byla s 13,5 ročního platu druhé nejdražší evropské město po Amsterdamu. Od té doby ceny bytů i nájmy dál rostly, jen od loňska zdražily třeba nájmy třípokojových bytů v Brně a Ostravě o devatenáct, respektive o čtyřiadvacet procent. Z čísel je už dlouho zřejmé, že krize bydlení je zásadní problém, nakonec v loňských parlamentních volbách patřilo k ústředním tématům.
Brzda rozvoje
Drahé bydlení není jen problém těch, kdo platí nájem či pomýšlejí na vlastní byt. Je to brzda pro celou ekonomiku, protože snižuje spotřebu. Když dáváte za nájem čtyřicet procent příjmu, jak je běžné v českých velkých městech, zbývá vám méně na další výdaje. A možná především: vytrácí se vlastní bydlení jako přirozený motor pracovního života, kterým bylo pro předchozí generace v devadesátých a nultých letech. Místo tohoto motoru širokých vrstev je dnes spíš dědičným privilegiem. Mladé lidi už nemotivuje vize vlastního bytu či domu, protože i s velmi nadprůměrnými příjmy jde o nereálný cíl.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
