Agrofertistán sobě: Koalice chrání zájmy premiéra Babiše a skandálně mu umetá cestu k dotacím
Vládní formace ztrácí poslední zábrany a posouvá zemi mezi banánové republiky. Poslanecký návrh ořezávající pravidla střetu zájmů je šitý na míru impériu Andreje Babiše. U skandální normy asistují SPD a Motoristé, jejichž úloha se scvrkla na pohlídání zájmů jejich šéfa.
Pokud by někdo netušil, k čemu je premiéru Babišovi užitečný poslanec Filip Turek, může najít odpověď v poslanecké iniciativě měnící zákon o střetu zájmů a fakticky legalizující gigantickou korupci. Lídr Motoristů ji podepsal s Radkem Vondráčkem, Davidem Pražákem (oba ANO) a Marií Pošarovou (SPD).
Náběh na state capture
Novela zákona, jakéhosi obráceného „lex Babiš“, neumožňuje čerpat nenárokové dotace, veřejné zakázky a daňové pobídky jen těm členům vlády, kteří stojí v čele resortu rozhodujícího o jejich přidělení. To znamená, že například ministr zemědělství nemůže vlastnit firmu žádající o zemědělské dotace. Může ji však vlastnit premiér, který o rozdělení veřejných peněz přímo nerozhoduje. A o to jde.
Babiš může tvrdit, že dnes žádné firmy napojené na dotační mechanismy formálně nevlastní. Přijetí nové normy ovšem znamená, že mu nic nebrání vyjmout holding Agrofert ze svěřenského fondu a legálně čerpat miliardové penězovody z českého státního rozpočtu.
Předkladatelé iniciativy vůbec nepočítají s reakcí evropských orgánů. Pokud má Evropská komise už dnes pochybnosti, zda český premiér splňuje přísnější unijní předpisy pro čerpání evropských dotací, novela jde přímo proti nim. Vyloučení střetu zájmů by bylo ošetřeno jen pro platby z kapes českých daňových poplatníků.
„Hlavním cílem je bezpochyby upravit zákon tak, aby vyhovoval současnému premiéru Babišovi. Sledujeme další kapitolu takzvaného state capture v Česku, tedy ovládnutí státu skrze ohýbání zákonů tak, aby vyhovovaly vládnoucím politikům,“ uvedl ředitel české pobočky Transparency International David Kotora.
Dotace Agrofertu zachráněny
Výrazné oslabení zákona o střetu zájmů spočívá také v novém omezení jeho platnosti jen na nenárokové dotace, tedy na různé investice do technologií, strojového parku a podobně. Nárokových dotací se netýká.
Zastánci změny argumentují, že nárokové dotace se vyplácejí automaticky podle velikosti půdy a chovu. Jenže jejich kritéria může upravovat vláda. Garnitura hnutí ANO už prokázala, že hájí zájmy velkých agrokomplexů na úkor rodinných farem, a proto se dá očekávat, že bude v tomto trendu pokračovat.
Ústavní právník Ondřej Preuss z Univerzity Karlovy považuje návrh zákona za skandální a docela průhledný. „Působí to, jako by smyslem nebylo chránit zájmy veřejnosti. Mezi řádky je naprosto zřejmé, že jde spíše o zájmy konkrétní korporace, která z toho prosvítá,“ řekl Novinkám.
Pro premiéra je neméně zajímavá další pasáž novely, jež zkracuje lhůtu pro zpětné vymáhání neprávem proplacených dotací Státním zemědělským intervenčním fondem z deseti let na čtyři. To se odehrávalo v éře ředitele fondu Martina Šebestyána, jenž ignoroval audity Evropské komise a proplácel dotace Agrofertu dál bez omezení.
Sice tím pravděpodobně porušoval zákony, ale vrchovatě naplnil přísné Babišovy nároky pro funkci ministra zemědělství. Šebestyán žádný zemědělský podnik nevlastní, ale k ministerskému křeslu mu rovněž pomohlo, že působil jako lobbista největších agroholdingů v čele s Agrofertem.
Zkrácení lhůt opět až příliš okatě nahrává Agrofertu, jemuž byly v letech 2017–2021 stopnuty evropské dotace kvůli prokázanému střetu zájmů premiéra Babiše. Jelikož byly podle zaběhnutého mechanismu předem proplaceny z národního rozpočtu a EU odmítla jejich spolufinancování, měl by je stát s péčí řádného hospodáře vymáhat po holdingu.
Špatný vtip realitou
Vondráček, Turek, Pražák a Pošarová zjevně chápou, že by mohl pro Agrofert zatížený vysokými dluhy vzniknout problém, kdyby musel oželet miliardy za dotace vyplacené v rozporu s evropským právem. Proto lhůtu zkrátili přesně tak, aby se vymáhání peněz jeho firem netýkalo.
Spoluautorství novely Radka Vondráčka nemůže nikoho překvapit. Běžně se pohybuje kolem řady kontroverzních aktivit a legislativních předloh a je pravidelně vysílán okruhem ANO do médií hájit – nezřídka ve slabší formě – sporná politická témata.
Překvapením není ani účast Marie Pošarové, jež vede dozorčí radu zemědělského fondu. Začátkem května poskytla rozhovor portálu Seznam Zprávy, kde hájila střet zájmů premiéra Babiše bojovněji než členky vládního týmu ANO Alena Schillerová a Zuzana Mrázová dohromady.
„Ten zákon byl vyloženě dělaný jenom vůči panu Babišovi. A myslím, že tohle tedy není fér. Kdyby pan Andrej Babiš nebyl v politice, tak se tohle vůbec neřeší, on by ty dotace dostával dál,“ tvrdí poslankyně. Nepostřehla, že kámen úrazu leží právě v tom, že Babiš, jenž má motivaci chránit prosperitu svého byznysu pro rodinné příslušníky, je jako člen vlády v politice, což je evropská anomálie.
„Problém není vyloženě Andrej Babiš, je to prostě ten zákon. Proto je potřeba změnit zákon o střetu zájmů, aby Babiš už ve střetu zájmů nebyl,“ dodala Pošarová bez obalu.
Okamurova poslankyně se do té doby zviditelňovala nepříliš duchaplnými výroky, a proto nikdo nebral její bláznivý nápad vážně. Teď se ukazuje, že to nebyl jen špatný vtip, ale realita. Pošarová si stěžovala, že je zákon o střetu zájmů údajně šitý proti jednomu člověku, a dnes ho šije na míru jeho impériu.
Barbarská sekta
Pozoruhodný je podpis Filipa Turka, jenž se nikdy právními tématy nezabýval, a naopak absentuje třeba specialistka Motoristů v tomto oboru Renata Vesecká. Chce snad dát lídr Motoristů očividným podbízením premiérovi najevo, že je pro něj přes všechny aféry nepostradatelný?
Bylo by naivní předpokládat, že toto legislativní zvěrstvo vzniká bez vědomí premiéra Babiše. Ustala i jeho občasná vlažná a někdy zveličovaná kritika koaličních partnerů, kterou nikdy nemyslel vážně. Vždyť mu slouží agilně jako jeho vlastní lidé.
Novela zákona, která záměrně není určena ke standardnímu připomínkovému řízení, posouvá dál hranice budování Agrofertistánu, tedy korporativistického státu ovládaného vybranými zájmovými skupinami. Vládní koalice se chová jako barbarská sekta kryjící záda svému vůdci. A vůdce, který se řídí heslem po mně potopa, jí má co oplácet.
