Penzisti milionáři: Alena Schillerová slibuje k budoucímu důchodu milión korun navíc

Většina účastníků penzijního připojištění odchází do penze po 25 letech šetření do důchodu se šesti sty tisíci korunami. Po reformě spočívající v osekání poplatků penzijních pojišťoven a přesvědčení mladých lidí, aby začali spořit o deset let dříve, to má být alespoň 1,6 miliónu. A může to být ještě lepší. Pokud bude rodič ukládat dítěti už od narození 500 korun, získá jeho potomek v 65 letech měsíční rentu přes 19,8 tisíce korun po dobu dvaceti let. Tato kalkulace ministerstva financí počítá s ročním výnosem 7,5 procenta v akciovém fondu, se zvýšením úložky na jeden tisíc korun od 25. narozenin účastníka spoření a s tříset­korunovým příspěvkem zaměstnavatele. 

Vysoké poplatky

Navrhovaná úprava si vysloužila mediální potlesk i ze stran k této vládě kritických. Nepřekvapuje to příliš. Penzijní fondy v Česku opravdu střadatelům moc nevydělávají. Většina zisku klientů penzijních fondů má jít díky reformě na vrub poplatků, jimiž současné penzijní spolčenosti zatěžují shromážděné úspory. Ministryně financí nezaváhala s marketingovým heslem, že naspořené peníze
i se státní podporou mají sloužit klientům, nikoli bankám. A sbírá politické body. Právem, protože se systémem penzijního připojištění je třeba opravdu něco dělat. Na přepálené vy­dřidušské poplatky lidé sledující vysoké bankovní zisky a dividendy odtékající do zahra­ničí dobře slyší. Prostě banky a pojišťovny nejsou u nás, ale nikde na světě, žádné love brands.

Na počátku letošního roku přišli ekonomové Filip Pertold a Lukáš Nádvorník z institutu CERGE s propočtem, který dokazoval, že ze srovnatelných zemí je Česko nejdražší. Platí se v průměru jedno procento z obhospodařovaného majetku a až patnáctiprocentní provize z ročního výnosu z úspor. Podle modelů CERGE-EI může střadatel kvůli vysokým poplatkům přijít skoro o polovinu majetku našetřeného během dvou či tří desítek let.