Politici se opět hádají o rozvodovou novelu. V Česku se mezitím týrá jako by se nechumelilo
Veřejně propírané případy jako zavražděná Viktorka otevřely debatu o domácím násilí. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) nedávno představil svou podobu rozvodové novely. Tu zároveň připravují také senátoři v čele s Hanou Marvanovou (bez stranické přislušnosti) a oba politické tábory do sebe rýpou. Existuje v Česku ještě něco, na čem se všichni shodneme?
Otřesný případ tříleté Viktorky, kterou zavraždil její otec, přinutil politiky opět jednat o věcech, jako je reforma Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). O problémech otce s drogami a agresivitou totiž podle všeho „systém“ věděl, nikdo ale včas nezasáhl. „Chceme dát zájmy dítěte před zájmy rodičů, lépe to definovat v zákoně,“ sdělil Tejc na nedávné snídani pro novináře.
Novela občanského zákoníku, která se týká rozvodů a za kterou stála mimo jiné exministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS), přitom platí teprve od letošního ledna. Jak ale Reflex nedávno popsal, část odborníků ji kritizuje. Podle kritiků totiž v praxi zhoršuje právě situaci dětí z konfliktních rodin. Jedním z hlasitých oponentů původní novely je právě senátorka Marvanová. Ta se nyní opřela i do aktuálního návrhu ministra spravedlnosti.
Asi to po sobě nečetl, vyčítá Marvanová
„Novela umožňuje v případě domácího násilí zbavit rodiče rodičovské odpovědnosti. Ale ani to se netýká případu Viktorky, protože otec byl agresivní a páchal násilí, ale vůči jiným lidem, dokud holčičku nezavraždil. Novela ministra Tejce pak řeší pár technických drobností, např. aby rozvádějící se rodiče bez dětí nemuseli k soudu nebo aby se za odvolání neplatil několikrát soudní poplatek,“ napsala dnes Marvanová na facebook.
„Nechápu, jak může tedy pan ministr Tejc vydávat tuto novelu za řešení, aby bylo bezpečí dětí na prvním místě a aby se už případ Viktorky neopakoval. Buď ministr veřejnosti neříká pravdu, nebo vlastní návrh zákona nečetl a může za to legislativa jeho ministerstva a on to jen od ní převzal,“ kritizuje dále senátorka.
Senátoři pod její taktovkou taktéž navrhují posílení ochrany dětí, důslednější zohledňování domácího násilí či psychických poruch rodičů a rychlejší zásahy soudů. Tejc ale uvedl, že ministerstvo se na jejich návrhu nepodílelo a má k němu „nějaké odborné výhrady“, které nechtěl blíže specifikovat.
Shodnou se někdy na něčem?
Je tedy jasné, že ani u takto závažného tématu opět nebude politická shoda. Příkopy mezi koalicí a opozicí － a současný Senát je stále ještě z větší části opoziční vůči vládě Andreje Babiše － jsou opravdu nadobro vykopané a zasypat je evidentně nemůže ani tak moc elementární téma jako násilí na dětech. Případů zanedbávaných a týraných dětí přitom přibývá, experti z oboru to spolu s úředníky nedávno prezentovali u těch samých pultíků, za kterými dnes stojí politici z vlády či opozice a opět na sebe štěkají.
Jde o podobně absurdní debatu jako tu o fyzickém násilí na dětech. Jestli je v pořádku dát ratolesti jednu „výchovnou“ facku. Nebo dvě. Nebo dvě každý týden… Jasně, že ne. Stejně jasně, jako by se měl překopat systém řešící domácí násilí, který v současnosti bohužel neumožňuje všem dotčeným sdílet alarmující informace o dítěti v ohrožení od svých nejbližších. A počet týraných dětí, které by se dalo zachránit, bohužel roste.
Chtěl bych doufat, že se tato vláda s opozicí dohodnou na posunech v alespoň základních otázkách, jako že by se nikdo neměl týrat a že mají mít lidé nějaká základní práva a že bychom se měli zastávat slabších. Když se ale podívám na argumentaci Andreje Babiše při jeho reorganizaci státní správy, která lidskoprávní agendu rozsypala pod jednotlivá ministerstva, naděje je to dost slabá. Zlaté konzervativní přestřihávání pásek u nově otevřených úseků dálnic!
