„Fialovo“ SuperSPOLU nemůže fungovat. Lze vůbec nějak v současnosti porazit hnutí ANO?
Petr Fiala vybudoval svou politickou kariéru na spojování politických stran proti hnutí ANO, resp. Andreji Babišovi. Fiala se pokusil přerámovat stranický systém tak, že již nejde o souboj „levice –pravice“, ale „demokracie – populismus“, tj. jeho akcent na „hodnotovou politiku“.
Ve volbách v roce 2021 s tím uspěl a podařilo se mu poskládat vládu – nesporně to umožnila existence dvou koalic SPOLU a PirStan. Další volby však Fiala již prohrál i přes existenci koalice SPOLU, která v sobě integrovala tři menší / středně velké strany.
Sice Petr Fiala již není předsedou ODS a „lídrem opozice“, z jeho působení v posledních týdnech se však zdá, že se nechce stáhnout do politického ústraní. Nejzřetelnější program, který Fiala aktuálně přináší do české politiky, je vize poražení hnutí ANO a jeho satelitů (SPD a Motoristé) prostřednictvím ještě hlubší integrace dnes opozičních stran v podobě konceptu SuperSPOLU – koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Podle Fialy jen takový model dokáže porazit „marketingovou mašinérii“ Andreje Babiše.
Petr Fiala se však mýlí, opravdovou „revoluci“ v české politice nevytvoří masivní spolupráce dnes opozičních stran v projektu SuperSPOLU, nýbrž koalice jedné z opozičních stran s hnutím ANO – ne však v tomto volebním období.
Poslední desítku let je český elektorát zřetelně rozdělen do dvou táborů: ten, který tvoří dnes vládnoucí strany; ten, který ztělesňují dnes opoziční strany. Vládnoucí tábor však má konstantně „početně“ větší zastoupení: poměr vládních voličů oproti opozičním voličům je cca 55:45. Vítězství opozice v roce 2021 způsobilo to, že propadlo přes milion hlasů. Kdyby tyto hlasy nepropadly, tak by ani koalice SPOLU a PirStan nedokázaly zvítězit.
Jediným způsobem, jak porazit Andreje Babiše, je přebrat mu podstatnou část voličů. Připomeňme, že má Andrej Babiš konstantně podporu cca 27–35 % voličů – a to více než deset let v kuse.
Jak tedy sebrat hnutí ANO podstatnou část voličů?
Cesta prostřednictvím tzv. Antibabiše, tj. absolutní kritiky působení hnutí ANO a jeho satelitů, dokázala přilákat cca 40–45 % hlasů – to jednoduše nestačí na vítězství ve volbách a sestavení vlády. Nehledě na to, že opoziční strany mají v zásadě odlišný program, který navenek pojí primárně zjevný odpor k hnutí ANO, SPD a Motoristům, silná podpora Ukrajiny a nutnost investovat do obrany. V ekonomické rovině však každý opoziční subjekt akcentuje jiný program a při spolupráci čtyř či pěti stran vznikne jenom mišmaš.
Zato hnutí ANO vždy bude tvořit hlavní pilíř vlády, kde prosazuje většinově vlastní program, který kladně přijímají jeho voliči. To je podstatný rozdíl oproti situaci opozičních stran.
Možným řešením je tedy vstoupit do vlády s hnutím ANO, ne však jen jako „malý psík“, ale jako rovnocenný partner. K takovému řešení se nelze uchýlit v případě, kdy by si Andrej Babiš mohl různé věci prohlasovat se svými satelity, jak je tomu v případě dnešního rozložení sil v Poslanecké sněmovně. Proto taková strategie může být naplněna jen v příštím volebním období.
Upřímně si řekněme, že zpočátku opoziční strana, která vstoupí do vlády s Andrejem Babišem, významně ztratí. Opoziční voliči chovají velký odpor k hnutí ANO a jakoukoli spolupráci s hnutím ANO budou vnímat jako „zradu“ a „ušpinění“. S tím se musí počítat. Nicméně volební období trvá čtyři roky a je zkratkovité uvažovat jen pohledem aktuálních voličských nálad.
Ta strana, která vstoupí s Babišem do vlády, si musí uvědomit zejména tyto věci:
- Andrej Babiš, resp. hnutí ANO, není ideologicky ukotvené a kdykoliv může otočit – to pro „tradiční“ strany nepřichází v úvahu;
- marketing hnutí ANO se soustředí na to, aby veškeré úspěchy vlády připsal právě hnutí ANO a všechny problémy a neúspěchy koaličnímu partnerovi;
- spojenectví s Andrejem Babišem neznamená loajalitu z jeho strany, a je tedy nutné počítat s tím, že cokoliv, co může prakticky i podrýt základy takové vládní spolupráce si (bude-li to pro něj výhodné) prohlasuje s někým jiným;
- Hnutí ANO obsluhuje většinově elektorát důchodců, anebo voličů závislých na příjmech ze státu (např. státní zaměstnanci, bezpečnostní sbory) a vůči těmto „core skupinám“ voličů má hnutí ANO velice dobrou „delivery“, tj. provozuje politiku, která je (minimálně krátkodobě) v jejich prospěch, oni ji cítí a oceňují.
Strana, která by s Babišem vstoupila do vlády pak musí mít proto zejména tyto tři atributy:
- v čele musí být postava silného lídra, který dokáže mluvit ke všem voličům a působí srovnatelně „rázně / kompetentně / charismaticky“ s Andrejem Babišem (ač mohou některé z těchto vlastností působit v souvislosti s Andrejem Babišem komicky, velká část voličů si je Babišem spojuje);
- schopnost jasně a detailně akcentovat vlastní program, který bude přínosný pro jejich voliče (těch nemůže být ale 5 nebo 10 %), a schopnost jej úspěšně a efektivně doručit;
- naprosto solidní úroveň marketingu, a to ve všech představitelných a myslitelných úrovních.
Schválně jsem seřadil tyto atributy podle významnosti. Bez osoby „lídra“ nebude obecně možné soupeřit s Babišem – ten by jinak naprosto převzal kormidlo ve veřejném mínění a strhl na sebe všechnu pozornost. Programová ukotvenost a schopnost „delivery“ je naprosto klíčová, neboť bez ní nebudou mít voliči žádný praktický benefit z „paktu opoziční strany s hnutím ANO“. Následuje marketing: bez něj oba atributy nelze „prodat veřejnosti“. Mimo to bude stěžejním úkolem svést pozornost za úspěchy vlády na sebe a za neúspěchy na hnutí ANO – a to lépe než sám Babiš, který v tom je upřímně řečeno mistr. Na konci volebního období pak musí lídr takové strany prakticky přebrat kormidlo řízení vlády a vystupovat jako určitý „stínový premiér“. A ve volební kampani pak „poplivat“ hnutí ANO a označit jej za důvod nesplnění určitých volebních a programových slibů a na druhé straně se prohlásit za strůjce toho, kdo „zlepšil život“ voličům.
Výsledek? Výsledkem může být situace, kdy reálnou – prakticky extrémně náročnou – prací tato strana přebere podstatnou část voličů hnutí ANO, čímž fakticky naruší stávající táborové rozdělení českého elektorátu. To je totiž jediné řešení, jak porazit Andreje Babiše. Takového cíle se nedosáhne čím dál větší integrací stran v protibabišovské části politického spektra, nýbrž velice strukturovanou a strategickou vládní spoluprací přímo s Andrejem Babišem.
