14 znaků fašismu v současném Rusku: Putinova propaganda často využívá metody nacistického Německa
„V mrazivých měsících Velké vlastenecké války v letech 1941–1942 pletly děti, babičky a ženy ponožky a posílaly je na frontu. Proč to v Německu nedělali? Jejich vojáci umrzali pod Moskvou, ale žádné ponožky z Německa nepřicházely. V této jednotě spočívá úspěch vítězství. Tak tomu bude i nyní,“ prohlásil Vladimir Putin. No páni…
Putin už začal dělat úspěchy, srovnává Rusko s fašistickým Německem, a to přitom neúnavně nazýval ukrajinskou vládu neonacistickou. Ale nejen Putin cítí spojení s führerem, v ruských školách učitelé přečetli Hitlerův projev, přijali jej za text o Donbasu. Běloruský aktivista Vlad Bohan rozeslal do škol v Čeljabinské oblasti lehce upravený Hitlerův projev z 1. září 1939. Odvedli dobrou práci, četli s patosem. Jsou stejně jako Putin oklamáni „nepřáteli“. Ale Putin v tom nezůstává pozadu, také lže, pravda, není známo, zda v případě ponožek to dělá úmyslně, nebo kvůli vlastní neznalosti.
V prosinci 1941 a lednu 1942 Josef Goebbels zorganizoval celostátní sbírku zimního oblečení. Goebbels osobně vystupoval v rozhlase a vyzýval k odevzdávání kožešinových kabátů, svetrů, vlněných ponožek a lyžařského vybavení. Výsledkem bylo, že na občany byl vyvíjen nátlak, aby věci odevzdávali dobrovolně nuceně. Jelikož je Putin takovým milovníkem archivních dokumentů, mohl by si ověřit a přesvědčit se, že Německo v té době fungovalo v režimu „vše pro frontu“, a v takovém režimu funguje nyní i Rusko. Ukazuje se, že Německo neprohrálo kvůli nedostatku teplých ponožek.
Pro mnohé již není překvapením, že se jednání ruské armády na Ukrajině přirovnává k nacistickému Německu, ale podobnosti tím nekončí, ruská propaganda například často využívá metody nacistického Německa. Slogany jako „Jedna země, jeden prezident, jedno vítězství“ zrcadlově odrážejí nacistické principy. Hlavní symbol „Z“ připomíná nedokončenou svastiku. A zpěváka Šamana s jeho hitem „Můj boj“ (Mein Kampf) lze nechat úplně bez komentáře. No a pokud si někdo dosud myslí, že ruská náklonnost k nacistickému Německu je pouhou náhodou, podívejme se na znaky fašismu podle Umberta Eca. Ve svém eseji „Věčný fašismus“ identifikoval čtrnáct znaků fašismu, podle nichž lze rozpoznat, zda v zemi převládá fašistická ideologie.
1. Kult tradice
Myslím, že jste už mnohokrát slyšeli, že v Rusku existují jakési tradiční hodnoty. V Rusku tento termín zahrnuje pevnou rodinu, patriotismus, přednost duchovního před materiálním a historickou paměť. Pro některé idioty to zní lákavě, jenže pevná rodina znamená každodenní domácí násilí, alkoholismus a touhu ruských žen co nejdříve poslat muže na frontu, aby je už přestali bít a nakonec dostaly odškodnění. Vlastenectví je hlavním bodem Putinových tradičních hodnot, protože bez něj není možné přesvědčit lidi, aby šli do války a zabíjeli sousedy „pro vlast“. Priorita duchovního nad materiálním – ruská pravoslavná církev se snaží alespoň nějak ospravedlnit chudobu Rusů tím, že říká, že hlavní bohatství není v peněžence, ale ve víře, v případě Rusů ve víře ve vítězství a ve Vladimira Putina. Pokud jde o historickou paměť, z úst ruských úřadů a okupantů nezmizí slovo „předkové“, neustálé odkazy na druhou světovou válku, a to nemluvím o frázi „Můžeme to zopakovat“, kterou lze v Rusku vidět 9. května na Den vítězství.
2. Odmítnutí modernismu
Ruské úřady často hovoří o zvláštní cestě rozvoje Ruska, přičemž kritizují vše západní a snaží se trestat ty, kterým ještě tečou sliny nad západními hodnotami. Odpojení internetu v celé zemi je podle mého názoru synonymem odmítnutí modernismu a návratu do minulosti. Místo reforem a konkrétní představy o budoucnosti se ruské společnosti nabízí nostalgie po SSSR. A čím déle válka trvá, tím vyšší je popularita Stalina a nižší Putina. Pomníky Stalinovi v Rusku rostou jako houby po dešti, lidé k nim nosí květiny a nazývají tyrana spasitelem. Stalin je využíván jako symbol toho, že Rusko čeká vítězství. Do podvědomí Rusů se musí vtisknout myšlenka, že pokud Stalin zvítězil ve Velké vlastenecké válce, pomůže zvítězit i ve válce s Ukrajinou.
3. Kult činnosti pro samotnou činnost
Podstatou tohoto bodu je pobízet společnost k rychlému konání, k porážce nepřátel a k tomu, aby nikoho nešetřila, aniž by přemýšlela o důsledcích a příčinách. To je obzvláště důležité, když země potřebuje využít vlastní obyvatelstvo jako maso. Pro ruské úřady je ideální, když vojáci plní rozkazy a nekladou otázky. Tento bod nejlépe vystihuje slogan „Kyjev za tři dny“. Myslím, že si mnozí vzpomenou, jak okupanti v prvních dnech říkali, že nevěděli, kam je vezou a co dělají na Ukrajině. Dostali rozkaz a šli, aniž by kladli otázky.
4. Nesouhlas = zrada
Ještě před válkou na Ukrajině se Kreml aktivně zbavoval Putinových oponentů a odpůrců. Ti, kdo nesouhlasili s ruskou politikou, skončili ve vězení nebo v zahraničí. S vypuknutím války však u Putina vznikla potřeba vytlačit všechny nesouhlasící a ponechat v zemi pouze svůj elektorát a poslušné obdivovatele. Všichni, kdo jsou proti válce a Putinovi, se automaticky stávají zrádci a mohou dostat trest odnětí svobody podle článku o velezradě.
5. Strach z odlišností
Rasismus, xenofobie, antisemitismus, pocit nadřazenosti Rusů nad ostatními etniky. To vše se v ruské společnosti šíří. V rámci ústavní reformy v roce 2020 byly vloženy změny, které upevňují status ruského národa jako národa zakládajícího stát, a to navzdory tomu, že Rusko je mnohonárodnostní zemí. V podstatě je zákonem zakotveno, že Rusové jsou nad ostatními a mají přednost u moci. Není náhodou, že po mobilizaci byli jako první do války odesláni muži z Burjatska a Kavkazu, protože ty Kreml lituje nejméně.
6. Výzva k sociální frustraci
Úřady se často odvolávají na pocity zklamaných Rusů a slibují navrácení spravedlnosti a národní důstojnosti. Rusko se už tolik let „zvedá z kolen“, že mezitím zestárlo a zemřelo v očekávání. Putin se snaží vyvolat soucit a hněv prakticky v každém svém projevu tím, že říká, že ho Západ podvedl, že Rusko bylo vždy čestné a věřilo svým partnerům, zatímco v západních zemích není nic svatého.
7. Nepřátelé jsou všude
Té třídě, která balancuje na hranici chudoby, se říká, že samotný fakt, že se narodili v této velkolepé zemi, je velkou výhodou. A samozřejmě aby lidé nevěnovali pozornost svým životním podmínkám, vymýšlejí jim vnějšího nepřítele. Rusko nikdy nežilo bez nepřátel. Vždycky to byla Amerika, pak Čečensko, Gruzie, Ukrajina, teď všichni, kdo Rusko nepodporují.
8. Nepřátelé jsou zároveň silní i slabí
Západ je vykreslován jako mocná síla, která hrozí zničením Ruska, zároveň se však zdůrazňuje jeho slabost a nevyhnutelná porážka. Nejvýraznějším příkladem je narativ o hrozbě ze strany NATO, přičemž vstup dalších zemí do aliance Rusko vnímá jako přípravu na válku. Myslím, že jste viděli záběry, jak alkoholici v Rusku sedí na lavičce na pozadí rozpadajících se domů, odpadků a špíny a diskutují o tom, že NATO chce zabrat jejich zdroje.
9. Nejde o boj za život, jde o život pro boj
Výzvy k míru a ukončení válečných operací jsou považovány za zradu. Vzpomeňte si, jak v prvních dnech války policie v Rusku zatýkala demonstranty s transparenty, na nichž bylo napsáno „Ne válce“ a další slogany vyzývající k zastavení války. Do vězení se dalo dostat nejen za slovo „mír“, ale dokonce i za prázdný list papíru.
10. Pohrdání slabými
Často říkám, že Putin rozumí jen jazyku síly. Režim pohrdá nižšími vrstvami, avšak podle jeho slov představují občané nejlepší národ na světě. V elitě každý pohrdá tím, kdo je nad ním, protože se mu podřizuje, a tím, kdo je pod ním, protože je slabý a nechá se ovládat. Výsledkem je, že všichni nenávidí všechny. A tento bod si musí zejména osvojit západní země, pokud chtějí zastavit ruského diktátora. Putin vás bude respektovat, pokud mu dáte přes držku, samozřejmě ne doslova, i když by to také nebylo špatné. Ale pokud se s ním budete snažit mluvit a vycházet mu vstříc, vnímá to jako slabost a slabými pohrdá.
11. Kult hrdinství a smrti
Myslím, že tento bod je pro čtenáře nejzřetelnější. V Rusku se padlí okupanti heroizují a z navrátivších se vojáků ruské armády se snaží vytvořit novou elitu, čímž se dává najevo, že zabíjet a umírat je pro zemi hlavní prioritou. Ruští vojáci navštěvují školy a mateřské školky, aby ukázali, jaké občany si ruská vláda žádá. Ruské úřady poskytují zabijákům Ukrajinců a jejich rodinám privilegia a výhody. Uměle z nich vytvářejí nejvyšší kastu v Ruské federaci a dávají tak najevo, že pokud jsi připraven zabíjet a zemřít, staneš se hrdinou.
12. Kult síly, potlačování ženskosti a netradičnosti
Je to jednoduché. Kdo je silnější, ten má pravdu. Putin se snaží Západu dokázat právě toto, pro něj není důležité jen obsadit cizí zemi, ale také to, aby západní země uznaly Putinovu pravdu, omluvily se mu a přiznaly, že se mýlily. Po zahájení války ruské úřady a ruská pravoslavná církev stále častěji demonstrovaly, že žena je pouze funkce, která by neměla mít žádná práva, touhy ani možnosti, vše, co má dělat, je rodit děti, trpět bití od manžela a nestěžovat si. Pokud jde o netradiční orientaci, být součástí LGBT komunity v Rusku je nejen protizákonné, ale i smrtelně nebezpečné. Jakákoli propaganda, nebo dokonce jen náznak netradičních vztahů se v Rusku trestá vězením a v některých regionech dokonce popravou.
13. Populismus a náhrada vůle lidu
Před každými volbami Putin zasypává Rusko sliby prosperity a vyřešení všech problémů. Ačkoli volby v Rusku formálně existují, v praxi však neexistují, stejně jako skutečné alternativy k současné moci. Putin nikdy volby nevyhrál a ve skutečnosti je považován za nelegitimního, ale v zemi se pravidelně koná cirkus, kde se lidem lže, že na jejich volbě něco v zemi závisí. Ve skutečnosti je však vítěz známý a procenta také.
14. Novojaz – zjednodušený jazyk, který brání kritickému myšlení
V Rusku se po začátku války objevil nový slovník. Pád ekonomiky nazývají negativním růstem, výbuch nazývají prásknutím, spadlé drony nazývají troskami, válka je speciální vojenská operace… Podle propagandistů existují ještě nějací ukrofašisté, banderovci a ukropové.
Všech čtrnáct bodů ruského fašismu bylo na povrchu a při psaní tohoto textu jsem se přistihla při myšlence, že některé z nich po „vynikající“ politice Trumpa sedí i na USA. Zajímalo by mě, kolik z těchto bodů byste přiřadili dnešní Americe?
Autorka je ruská novinářka, redaktorka zrušené stanice Echo Moskvy
