Neposlušný Urza a narozeniny podle Schrödingera. Mají děti právo na drogy a porno?
Anarchokapitalistický evangelista Urza uspořádal další z řady akcí #ne_poslušnosti, které se zúčastnil i reportér Reflexu. Při těchto akcích Urza porušuje platné zákony a zároveň prý nikomu neškodí. Snaží se tak upozornit na to, že mnohá legislativa je zbytečná a nesmyslná. Jak taková neposlušnost vypadá v praxi, když se do ní zamíchají děti, porno a drogy?
Začněme postupkou: jeden rok vězení za schvalování trestného činu, dva roky vězení za podněcování k trestnému činu, tři roky vězení za nepřekažení trestného činu a čtyři roky vězení za nenahlášení trestného činu. To nejsou zápisky z přednášky trestního práva, ale z večírku frontmana tuzemské anarchokapitalistické scény Urzy, který ovšem jako přednáška vypadal.
O co šlo? Urzův kamarád Honza slavil osmnácté narozeniny. V noci z pondělí na úterý se z něj úderem půlnoci stal formálně dospělý člověk a tím i způsobilý k řadě aktivit, které dětem a mladistvým zakazuje zákon.
Vtip je v tom, že nikdo z účastníků „oslavy“ nesměl sledovat, kolik je hodin, a během dlouhé Urzovy přednášky na téma diskriminace mládeže v požívání osobní svobody tak každý ideálně ztratil pojem o čase. Těžko pak říct, jestli Honzovi v momentě, kdy mu Urza daroval údajný alkohol, marihuanu, drogu MDMA nebo pornografii, už bylo po půlnoci a Honza byl dospělý, nebo byl ještě mladistvý a tím se Urza dopustil možného trestného činu. Honzova plnoletost se tak té noci stala příslovečnou ani živou, ani mrtvou Schrödingerovou kočkou. Výše zmíněné trestní sazby pak mohou hrozit všem, kteří se této párty zúčastnili a nezachovali se v souladu se zákonem.
Proč se to stalo? Protože nejen podle Urzy a Honzy, ale i dalších anarchokapitalistů je určování jakékoliv hranice způsobilosti plošně podle věku, a nikoliv arbitrárně podle vlastního uvážení příznakem nesvobody. Porušování zákonných či společenských norem v některých případech nemá konkrétní oběť a jejich prizmatem jsou takové normy zbytečné, ne-li škodlivé.
Proč si to myslí? Soudě podle Urzovy přednášky jsou mnohé společenské normy vnucené třeba přetrvávající historickou indoktrinací křesťanskou vírou. Náboženské výklady mnohých aspektů života jsou pak objektivně často morálně či vědecky zastaralé. A to nejenom v otázkách konzumace návykových látek, ale i sexu a společenských konvencí. Přesto se jimi stále řídíme. Proč si tedy trochu nezazlobit a je to vůbec zlobení?
Koho to zajímá?
Pomiňme skutečnost, že podle platných zákonů je darování nelegálních drog trestné, ať je dáte komukoliv, nejenom možnému mladistvému. To, co se na této party dělo, se zase příliš neliší od jiných oslav osmnáctin. Možná jen tím, že ty ostatní oslavy jsou asi mnohem zábavnější. Že mládež popíjí alkohol, zkouší drogy a sleduje porno ,není nijak neznámé ani výjimečné.
V České republice má s nějakou nelegální drogou zkušenost 25 % šestnáctiletých, jak za loňský rok zjistilo Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti. Tři čtvrtiny patnáctiletých pak mají zkušenost s alkoholem. Je tedy evidentní, že se zákonnou hranicí si už dávno nikdo hlavu neláme a minimálně tyto látky si mládež konzumuje celkem po svém už dnes. Tak nejsou ty zákony zbytečné?
Možná jsou, v principu má Urza v mnohém pravdu. Zároveň tu kromě něho neexistuje žádná společenská poptávka po tom, ty dosavadní zákony jakkoliv měnit. Že by se měly snižovat zákonné věkové hranice, se občas nadhodí u tématu voleb či řízení motorových vozidel. V případě jakýchkoliv drog po tom ale nikdo nevolá. Status quo, zdá se, vyhovuje většině lidí. Těm, kteří si přejí mít kodifikovanou iluzi spořádané ochrany mládeže, i dětem, které se rychle naučí v tomto systému chodit. Třebaže je pravidla limitují a obtěžují, v následné dospělosti je zřejmě chápou jinak, protože už neprojevují zvýšenou vůli je změnit či zrušit.
Urzův večírek tak byl tím, jak ostatně i vypadal － myšlenkovým cvičením. Případné porušování zákonů tu probíhalo stejně akademicky jako úvahy o světě, kde je svoboda jednotlivce uplatněna víc, než jsme zvyklí. To, jak se svou svobodou nakládají skuteční lidé mimo ideovou sféru anarchokapitalistů a minarchistů, je od zmiňovaných zákonů stejně mimoběžné jako od Urzova filozofování nad žitou zkušeností.
