Bez peněz za Trumpem nelez. Ministr Macinka riskuje přízeň vlivných přátel kvůli Babišovým slibům
Lehce nabyl, lehce pozbyl. Pořekadlo, které možná brzy vykreslí Petr Macinka na svůj politický štít. Řeč je o jeho na českou politiku nebývale blízkých kontaktech ke špičkám americké vládnoucí Republikánské strany. Včetně prezidenta Donalda Trumpa. Získal si je lacino, diskusními výpady v duchu kulturních válek. Teď o ně může přijít, pokud si neuvědomí, že k udržení nadstandardních vztahů bude muset na stůl položit i něco víc než jen tlachy s Clintonovou.
Jenže co asi tak může Česká republika světové supervelmoci nabídnout? Tak předně asi to, že nebude zrazovat své dřívější závazky. Vloni se členské státy NATO na summitu v Haagu dohodly na zvýšení zbrojních výdajů. Podařilo se jim tím částečně uklidnit Donalda Trumpa, který svojsky proklamoval, že Amerika už nebude platit za bezpečnost Evropy. Jeho požadavek byl vynaložit 5 % HDP ročně na obranu. Alianční partneři předně díky schopnostem generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, který „Trumpa umí“, to usmlouvali na 3,5 % HDP do roku 2035 a dalších 1,5 % na nevojenské, leč související výdaje. Tím se Trump nažral a koza zůstala alespoň poloviční.
Požadavek na vyšší spoluúčast evropských států na zbrojení NATO je logický a v souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině zcela správný. Většina spojenců to pochopila a obranné výdaje postupně zvyšuje. Podobnou cestu nastoupila i Česká republika za Fialovy vlády. Jenže pak přišel Babiš.
Trumpovi to vysvětlím
Novému premiérovi se samozřejmě nechce zvyšovat peníze na obranu. Nasliboval hory doly (kromě zbraní, válku totiž nemá v programu) a napjatý rozpočet teď čekají nemalé výdaje. Došlo tak k tomu, že rozpočet ministerstva obrany v návrhu na rok 2026 stagnuje a de facto zůstává i pod dřívější hranicí dvou procent HDP. Letos by to podle odhadů mohlo být asi 1,73 %.
Toho si všimla zahraniční média i americká administrativa. Velvyslanec USA v Česku Nicholas Merrick kudy chodí, tudy před touhle laxností varuje, zatímco zahraniční tisk už o Česku píše jako o aliančním darebákovi. Co na to premiér? Že to Trumpovi vysvětlí.
Influencerská demokracie
S tímto úkolem se před pár týdny do USA vypravil ministr zahraničí Petr Macinka, který má, jak už bylo řečeno, s trumpovou administrativou nadstandardní vztahy. Měl prý Američany přemluvit, aby dali Česku v téhle věci výjimku, a argumentovat mimo jiné tím, že se přece vyplatíme i jinak – jako stavidlo generových, woke, multikulturních a bůhvíjakých levicových ideologií. Že na to Američané skočí, je však krajně nepravděpodobné.
V době influencerské demokracie se snadno stane, že to důležité zapadne pod balastem kulturních válek. Jistě, různé identitářské spory kdekoho otravují a rozčilují. Dokonce tak moc, že se na nich dá postavit předvolební kampaň na sociálních sítích. Ale když přijdete do úřadu, je dobré se rychle začít zabývat skutečnými problémy. Donald Trump to pochopil, i když jeho kampaň byla nemlich stejná, teď dává váhu tomu, co se v reálném světě počítá – peníze, zbraně a loajalita.
Česká vláda by to měla také pochopit a přestat hledat zadní vrátka. Nakonec jsou to investice, které jsou v dnešní nebezpečné době potřeba. Stejně jako důvěra našeho nejsilnějšího spojence. Pokud bude vláda dál dělat hluché a slepé, riskuje Trumpovu nepředvídatelnost, oslabení mezinárodní pozice a Petr Macinka ztrátu nových „kamarádů“.
O výdajích na zbrojení jsme mluvili také v poslední epizodě politického podcastu Reflexu Padni komu padni:
