Kdo je aktivní zemědělec? Nová definice může rozhodnout o miliardových dotacích
Ačkoli je po schválení aktualizovaného rozpočtu v současné době známá výše a zaměření dotací do tuzemského zemědělství, není zatím zcela zřejmé, kdo všechno na finanční podpory dosáhne. Jak totiž vyplývá z programového prohlášení vlády, priorit Ministerstva zemědělství (MZe), ale i postoje EU, na zemědělské dotace by měl mít nárok jen takzvaný „aktivní zemědělec“. Nesplnění podmínek aktivního zemědělce se tak může v praxi stát nástrojem, jak z dotačních podpor vyloučit některé zemědělské podnikatele.
Za aktivního zemědělce je přitom dosud považován ten, jehož příjmy ze zemědělské činnosti tvoří určitý minimální podíl, například 30 procent. Problém ovšem je, co se za zemědělskou činnost považuje nebo považovat bude. Podmínky zatím nespecifikovalo ani MZe, ani EU, kde by měla k tomu proběhnout v nebližší době diskuze. Jak ale nedávno na jednání s Asociací soukromého zemědělství ČR uvedl komisař EU pro zemědělství Christophe Hansen, EU stanoví zřejmě jen základní rámec statutu aktivního zemědělce, a zbytek nechá na jednotlivých členských zemích. Právě to ale může část tuzemských zemědělců, zejména z řad mikro a malých farmářů z dotací vyloučit za situace, kdy nemalá část příznivců stávající vlády operuje opakovaně s tezí, že na dotace mají mít nárok jen takoví zemědělci, kteří produkují nějakou zemědělskou komoditu. Jinými slovy ne ti, jejichž podnikání a čerpání podpor je založeno zejména na ochraně přírody a krajiny.
V kuloárech se již také mluví o příkladech, kdy by zemědělci nárok na dotace neměli, jako je chov koní, péče o trvalé travní porosty (tedy louky), nebo dokonce chovatelé masného skotu, který se volně pase v krajině a vlastně „nic nepotřebuje“. Při takové logice by ovšem museli být z podpor vyloučeni i pěstitelé obilí, které také „roste samo“, a v ekologickém režimu se ani neošetřuje postřiky. I samotná výroba potravin na farmách by ale mohla být v parametrech aktivního zemědělce sporná, protože v zatím představené reformě zemědělství od roku 2028 potravinářství jako součást zemědělství nefiguruje.
Zatím se nicméně zdá, že riziko nepřiznání dotací pro „neaktivní zemědělce“ nebude fatální. Sám eurokomisař při zmiňovaném jednání zdůraznil, že péče o krajinu mezi zemědělské činnosti neodmyslitelně patří, ostatně výdaje na Společnou zemědělskou politiku EU jsou právě touto péčí a zajištěním veřejného zájmu ochrany přírody zdůvodňovány. To samé zatím tvrdí i stávající ministr zemědělství. Podle Hansena by nicméně mohli ztratit nárok na dotace (nebo jejich část) třeba ti zemědělci, kteří získají specifické dotace na komodity, které následně nesklidí a nechají na poli. I to je ale sporné, protože nesklizené plodiny v praxi představují biomasu, která obohacuje půdu a například snižuje riziko eroze, a navíc mohou jinak zamýšlené sklizni zabránit extrémní projevy počasí. To vše znamená, že parametry aktivního zemědělce budou ještě tvrdým oříškem, a hodně bude záležet na jejich definici a srozumitelném výkladu.
Tak či tak by bylo logické a žádoucí, aby se do příjmů za zemědělské činnosti počítalo i zpracování zemědělských surovin a výroba potravin v hospodářství zemědělců, neboť takové aktivity zvyšují přidanou hodnotu, snižují závislost na dotacích a zajišťují pestrost nabídky potravin na trhu o regionální produkty. Na zpracování suroviny navíc již v současné době čerpají naši i evropští zemědělci dotace, takže fakticky o zemědělské příjmy jde. Zemědělskou činností je ale také péče o louky a z nich produkovaného krmiva (sena) pro hospodářská zvířata, byť právě to považují někteří politici za „neprodukci“. Za zemědělskou činnost lze ale považovat i chov koní, používaných například na práci v nepřístupných lesních porostech. Koně se ovšem také využívají k volnočasovým aktivitám nebo v hipoterapii, i když to již spíše spadá více do kategorie služeb a takzvaných „nezemědělských činností“. Jenže právě nezemědělské činnosti v řadě zemědělských podniků zlepšují ekonomiku jejich podnikání, a není to mimochodem nic nového. Pod pojmem přidružená nebo přidaná výroba existovalo to samé i za socialismu, a zemědělci při svém podnikání vyráběli například komponenty pro průmysl, hračky, textilní výrobky a obecně spotřební zboží. Některé podniky to dotáhly tak daleko (například ZD Slušovice), že se staly lídrem úplně v jiných oblastech než zemědělství, v uvedeném případě ve výpočetní technice.
Svým způsobem je tak otázkou, zdali je myšlenka „aktivního zemědělce“ vlastně přínosná. Diverzifikace činností (přidružená výroba), což je fakticky rozklad rizik podnikání je, a ještě více bude pro zemědělce důležitou součástí podnikání, zvláště, když se jim mají již brzy výrazně snížit dotace. Pokud tak naváží na pěstování hospodářských plodin nebo chov zvířat další služby logicky spojené s venkovem, jako je třeba ošetřování obecní zeleně, agroturistika a mnohé další aktivity, měla by společnost ocenit i zajištění veřejného zájmu péče o krajinu (a lokální produkci potravin), bez ohledu na to, jak velký podíl ve spektru jejich činností takové aktivity mají.
