Andrej Babiš mezi vládou, soudem a hajlujícím Turkem. Motoristé ho drží pod krkem
Andrej Babiš vyhrál sněmovní volby s nebývale dobrým výsledkem 34,5 % hlasů, který je druhý nejlepší v historii samostatné České republiky. Přesto po týdnu vyjednávání o nové vládě vypadá jeho pozice velice slabě. Kdo drží Andreje Babiše pod krkem a proč je ochoten dělat personální i reputační ústupky?
Vývoj posledních dní má skoro maniodepresivní spád. O volební sobotě večer Andrej Babiš paří na italské disko hity, ještě v noci si domů pozve lídry spojeneckých stran, aby jednal o vládě. S každým dalším dnem se rýsují další jména na další rezorty. Vypadá to, že vláda bude do týdne hotová. Pak v Deníku N vyjde skandál Motoristy Filipa Turka a dobrá energie je rázem pryč. Podle Babiše by Turek ve vládě neměl být, ale dál s ním jedná, dá Motoristům čas to vysvětlit, ti na Turkovi trvají a nakonec Babiš přestává řešit novou vládu úplně a chce se zaměřit na programové priority. Ono to asi nějak vyhnije.
A propad nálady nespočívá jen v Turkově skandálu, ale i v detailech z vyjednávání. Sedm ministerstev z šestnácti a navíc vedení sněmovny pro slabší partnery, kteří jsou vůči Babišovi v dolní komoře zastoupeni v poměru téměř jedna ku třem, je ubohost. Proč je Andrej Babiš tak slabý?
Reputace, nebo basa?
Každý skutečně silný premiér by s klaunem Turkova typu okamžitě vyrazil dveře. Jenže ne tak Babiš. Předcházení reputačním problémům jeho budoucí vlády je pro něj maximálně důležité. O tom svědčí i přístup k hnutí SPD. To jako jeho logický koaliční partner již dávno před tím, než bylo známé nové rozdělení sněmovních křesel, avizovalo, že by do vlády vyslalo své „oborníky“, nikoliv poslance. Díky tomu mohl být Andrej Babiš klidnější, že mu do vládnutí nebude zabrušovat žádný Okamurův popleta, případně nějaký přidružený Rajchl. Ti „odborníci“ by samozřejmě byli dominanty SPD pouze formálně. O tom, kdo ministerské křeslo v barvě SPD skutečně dostane, rozhoduje výhradně Andrej Babiš sám. To se potvrzuje nyní, když kolují zvažovaná jména. Nikdo z nich nemá s hnutím Tomia Okamury takřka nic společného.
Cestičku k vládě si umetá Tomio Okamura s Andrejem Babišem ruku v ruce z toho důvodu, že je pojí společné potíže. Oba budou záhy čelit hlasování sněmovny o vydání k trestnímu stíhání. A ani jeden si nepřeje být vydán. Spolupráce na sestavení většiny ve sněmovně k tomuto hlasování a pohodové vládě je pro ně osobním zápolem. Pro Motoristy to naopak slouží jako výhodná páka při vyjednávání. Na nich totiž stojí a padá vláda i Babišův soud.
Co bude následovat, je stará dobrá člověčina. U Babiše budou soupeřit pragmatismus – nepohněvat Motoristy, sestavit vládu a nebýt vydán, s jeho temperamentem – nakopat drzého Turka s Macinkou víte kam. Naopak u Motoristů se bude prát ctižádost – hodit Turka přes palubu a zaparkovat ve vládě, s loajalitou vůči Turkovi coby hlavní tváři strany, bez něhož by se do sněmovny vůbec nedostali.
O tom, jaké vlastnosti převažují u představitelů budoucí vládní koalice, jsme mluvili v nové epizodě politického podcastu Reflexu Padni komu padni:
