Volební program ANO: Nikdo na světě vám nedá tolik, kolik vám Babiš slíbí
Volební program ANO zveřejněný pouhý měsíc před volbami je skutečně důkladně propracovaný. Těžko vymyslíte, co by se dalo navrhnut ještě jako další a lepší dárek pro jakoukoli skupinu voličů. Na náklady se samozřejmě nekouká.
Hnutí ANO plánuje zvednutí průměrných platů učitelů na 75 tisíc korun do konce volebního období, zvýšení rodičovského příspěvku na celkem 400 tisíc korun ze současných 350 tisíc, obnovení 75procentní slevy na jízdenky pro studenty a seniory, opětovné snížení důchodového věku a navýšení valorizace, zrušení televizních a rozhlasových poplatků a k tomu navrch další snižování daní. Těch firemních, kde se má konsolidačním balíčkem zavedené zvýšení sazby z 19 procent na 21 vrátit zpátky. I těch pro fyzické osoby, kterým se pro změnu zase vrátí zrušené slevy na dani, jako je daňový odpočet na manželku v domácnosti, školkovné, zrušit se má i omezení daňových úlev na zaměstnanecké benefity.
Ulevit se domácnostem má i poklesem cen energií tím, že stát převezme jako v době krize na účet státní kasy velkou část regulovaných poplatků, především dotace na obnovitelné zdroje, které činí momentálně pět stovek na megawatthodinu a platí je lidé a firmy v ceně dodávky elektřiny.
Napomoct má i výkup minoritních akcionářů ČEZ a stoprocentní ovládnutí našeho energetického giganta státem, který bude moct snadněji regulovat ceny. Akcie by měl vykupovat sám ČEZ, který by si musel půjčit obří prostředky. Dosavadní odhady, že oněch třicet procent akcií bude stát dvě stě miliard, jsou hodně podceněné. Při současné ceně na burze je to nějakých 220 miliard, ale akcionáři budou chtít k burzovní ceně nějakou prémii alespoň ve výši třiceti procent, čímž jsme třech stech miliardách. Kdyby si je ČEZ půjčil, byl by na hranici předlužení a nemohl by investovat do potřebných plynových elektráren ani do malých modulárních reaktorů po roce 2030. Hrozil by reálně během několika let nedostatek domácí výroby elektřiny a dovážet nebude moc odkud.
Celkový dopad všech těch dárků lze jen obtížně odhadnout. Záleží na tom, kdy ke změnám dojde. Jen u snížení daně firmám jde o výpadek zhruba třiceti miliard korun, u fyzických osob to může být až deset miliard ročně, podobně jako u slev na dopravu pro seniory a studenty. Zhruba sedm miliard by pak musel v případě zrušení koncesionářských poplatků platit ČT a ČRo. Mezi dvaceti a třiceti miliardami by stálo převzetí regulované složky cen energií státním rozpočtem.
Na druhou stranu zrušení aktuální penzijní reformy by generovalo větší ztráty až po roce 2030, kdy vlastně začíná protahování důchodového věku nad 65 let.
Jak to zafinancovat a udržet stát v chodu se závazkem nezvyšovat daně a nepropadnout do prudké dluhové spirály, je otázkou, kterou si Babiš neklade, protože má na ni odpověď ještě z volební kampaně 2013, kdy sliboval stovky miliard z boje s šedou ekonomikou. Ze zázračného EET ale nakonec bylo nějakých dvanáct miliard a ani nyní není o moc lepší výsledek dosažitelný.
Záhadu zdrojů lze vyřešit jedině tím, že sliby se slibují, ale často to s jejich dodržením tváří v tvář realitě dopadá jinak. Nakonec vždy jsou zde nějací koaliční partneři, kteří to třeba myslí jinak a lze to na ně svést. A také s tím nezvyšováním daní může Babiš nakonec dopadnout podobně jako se slibem Petra Fialy a nějaká cestička se najde. Například už na jaře místopředseda ANO Karel Havlíček v jedné diskusi nevyloučil zavedení speciální daně na zbrojaře, kteří vydělávají na válce na Ukrajině obří sumy.
