Pavel Páral: Španělský blackout začal selháním solárů, ale nejspíš také správců sítě. Hrozí výpadek i v Česku?
Vyšetřování mnohahodinového výpadku energetické sítě ve Španělsku a Portugalsku na konci dubna má první výsledek. Energetická společnost Red Eléctrica de Espaňa (REE), která spravuje ve Španělsku energetickou síť, vydala zprávu z vyšetřování příčin, z níž nebyl nikdo příliš moudrý, protože byla silně redigována a anonymizována. Za viníka blackoutu označilo elektrárnu označenou jako A bez jakékoli bližší identifikace. Kromě toho, že šlo o elektrárnu na jihozápadě Španělska.
O několik dní později do věci vnesl trochu světla španělský web El Diario, který se dostal k důvěrné, neanonymizované zprávě. Podle serveru prvotní oscilace způsobila fotovoltaická elektrárna Núñez de Balboa v Badajozu. A při snaze o záchranu situace nefungovaly plynové zdroje, jak měly, a bylo jich málo.
Núñez de Balboa má instalovaný výkon 500 MW a je jedním z největších solárních parků Evropy. Během několika sekund se výroba elektrárny rozkmitala s amplitudou od špičky ke špičce přibližně na 70 procent dosavadní výroby a nikdo neví proč. Před krizovou situací jela elektrárna s výkonem 250 MW a během několika vteřin výkon stoupl o sto megawattů. Teď bude elektrárna patřící španělské energetické společnosti Ibedrola čelit vyšetřování, která mají na podnět REE zjistit, proč se porouchala.
Iberdrola obvinění nekomentovala, ale nejmenované zdroje zevnitř společnosti vzkázaly přes agenturu Europa Press, že chování zdroje bylo „bezchybné“ na rozdíl od „bezohledného a nedbalého“ řízení společnosti REE. A vyjádřily „úžas“ nad prohlášeními vedoucích pracovníků, „kteří si zřejmě pletou důsledky výpadku proudu s jeho příčinami. V tomto sporu nepůjde o málo, ale o milionové odškodné, které bude muset viník hradit firmám postiženým výpadkem.
Každopádně Núñez de Balboa vyráběla před blackoutem jen zhruba procento španělské spotřeby, takže síť by měla její výpadek zvládnout. Ale v tom je právě problém, kolem kterého Španělé obcházejí jak kolem horké kaše.
Všechny fotovoltaické elektrárny dodávaly před blackoutem do sítě výkon devatenáct GW, což odpovídalo 77 procentům zatížení. Zatímco klasické řiditelné jaderné a plynové elektrárny jen dvacet procent. Problém byl podle většiny expertů v tom, že při takovémto mixu je síť nestabilní a při náhlém vypadnutí některých velikých zdrojů dochází k odchylkám od stabilní frekvence 50 Herzů. Tento proces brzdí obvykle setrvačnost klasických elektráren s turbínami. Ty jsou vzájemně elektricky propojené a fungují jako stroje s pevně svázaným rytmem. Když se kdekoliv změní zatížení sítě, byť jen o zlomek procenta, tyto stroje to ucítí jako změnu mechanického odporu. Začnou se nepatrně zpomalovat nebo zrychlovat. Vestavěné regulátory v elektrárnách pak automaticky přidají plyn (palivo, páru) nebo ubrzdí turbínu, aby otáčky, a tím i frekvence zůstaly co nejblíže 50 Hz. Tato základní regulace frekvence probíhá automaticky během zlomků sekundy. Dává tak čas správci sítě zapnout dodatečné zdroje nebo je odpojit podle potřeby. Čím je větší podíl točivých zdrojů v síti, tím delší mají operátoři čas na zásah.
A v tomto případě bylo v provozu šest plynových a tři jaderné elektrárny, což na krizi nestačilo. Navíc odstavené plynové elektrárny byly studené, a tak jejich start byl příliš dlouhý. Po žádosti dispečinku o spuštění, který přišel sedm minut před blackoutem, najela první za devadesát minut, tedy příliš pozdě.
Zdá se tedy jasné, že příliš vysoký podíl solárů na výrobě v danou chvíli překročil únosnou mez. Mimochodem od blackoutu se diskutuje, že byl vyšší než doporučení ENTSO-E, což je sdružení evropských správců sítí.
Že to ví i španělská Red Eléctrica, je zřejmé z toho, jak řídí síť nyní. Podíl obnovitelných zdrojů obvykle zdaleka nepřekračuje šedesát procent, přestože sluníčko svítí jak o život. Jenže to znamená, že správce sítě odpojuje soláry a musí jim za to platit náhradu. A k tomu musí spouštět rovněž dotované plynové elektrárny.
Náklady na omezování výroby zdrojů ve Španělsku dosahovaly během prvního letošního čtvrtletí v průměru 3,5 milionu eur denně, za celý loňský rok byly s průměrnými 3,4 miliony eur denně srovnatelné. Po blackoutu však prudce vzrostly, když za pouhý jediný den dosáhly 30. dubna třináct milionů eur. Za celý květen se tyto náklady vyšplhaly na čtyři sta milionů eur. To je dvakrát více ve srovnání s loňským květnem a bezmála pětinásobek oproti květnu 2023. A někdo to musí zaplatit. Kdo jiný než spotřebitel v cenách nebo daňový poplatník přes dotaci z rozpočtu.
Vyšetřování španělského blackoutu bude pokračovat, nicméně nám dosavadní zjištění dávají celkem solidní jistotu, že tímto způsobem nám naše energetická síť neselže. Přes slibovaný rozvoj obnovitelných zdrojů nám naše geografické podmínky asi nikdy nedovolí dosahovat tak enormních podílů solárů a větrníků v našem energetickém mixu.
To ovšem neznamená, že nečelíme jiným hrozbám. Ukvapené odstavování uhlí před dokončením jeho náhrady v podobě plynových elektráren nás může vystavit závislosti na dovozu, ale nikde není psáno, že bude odkud dovážet. Ale to je na jiný komentář.
