Občane, nakupovat nepůjdeš! Zavírání obchodů na státní svátky je zbytečný paternalismus „těch nahoře“
Pokud tento text čtete v nějaký státní svátek, pak je důležité, abyste nedostali chuť na nějakou pochutinu, kterou zrovna nemáte doma. V tyto dny platí zákaz otevření obchodů s výměrou nad 200 m2 – jde tedy prakticky o téměř všechny klasické „supermarkety“. Takže si to, na co máte chuť, nepoužijete-li online dovoz či otevřený malý krámek, jednoduše nekoupíte.
Jde o důsledek přijatého zákona z roku 2016 v rámci netradiční spolupráce poslanců z KDU-ČSL, SocDem, resp. ČSSD, KSČM a ÚSVITu (bývalá strana Tomia Okamury). Zákon stanovil, že obchody s výměrou nad 200 m2 musí zůstat zavřené při následujících svátcích: 1. ledna, o Velikonočním pondělí, 8. května, 28. září, 28. října, 25. prosince, 26. prosince – nejde o výčet všech státních svátků, které Česká republika uznává. Za případné porušení tohoto zákazu lze uložit pokutu, až ve výši 5 000 000 Kč. Tuto úpravu dokonce pravicoví senátoři napadli před Ústavním soudem – testem souladnosti s ústavním pořádkem však tento zákon, resp. zákaz, prošel.
To nic nemění na tom, že jde o zákon špatný, nelogický, nekoncepční a příliš paternalistický. Hlavním účelem tohoto zákazu je pravděpodobně umožnění pracovníkům, především v obchodech, aby mohli strávit den státního svátku doma, resp. s rodinou. To však nemusí nutně znamenat, že musí být celý obchod zavřený. Dokonce takový zákaz znemožňuje těm, kteří chtějí svátek využít pro práci, aby šli na brigádu. Jde třeba o studenty – státní svátek může sloužit jako ideální prostor, kdy jít na jednorázovou brigádu, a to proto, že je z logiky věci „volno“, ale také proto, že se za práci v době svátku poskytuje 100% příplatek – místo 150 Kč za hodinu, 300 Kč za hodinu.
Také takový zákaz de facto omezuje všechny lidi v České republice. Na jedné straně můžeme jednak ocenit, jednak připustit další ochranu, resp. benefit pro zaměstnance ve velkoobchodech, nicméně toto nastavení znemožňuje ostatním lidem běžně fungovat. Zákon nám tedy fakticky přikazuje, co nedělat o vybraných státních svátcích: „Občane, nakupovat nepůjdeš.“
Zákonodárce měl spíše ponechat prostor klasickému vztahu poptávky a nabídky, kdy by se ukázalo, jaký je vlastně zájem o návštěvu obchodů při těchto svátcích. Může se tedy stát, že pravděpodobně v období Velikonoc, tj. na Velikonoční pondělí, anebo Vánoc málokdo navštíví různé obchody. Pak by se samotnému obchodu ani nevyplatilo mít otevřeno, anebo mít otevřeno v plné otevírací době, o svátku, kdy není poptávka. Zatímco 28. září může být poptávka relativně velká – zákaz otevření shora je tedy zbytečným zásahem do svobody podnikání a prakticky poškozuje samotný chod ekonomiky.
Obecně je přece standardem, že státní svátek je dnem volna, tudíž potenciální práce při svátku přichází v úvahu mimořádně, výjimečně – lze také očekávat, že se zaměstnavatel může se zaměstnancem dohodnout. Řešením však není kategoricky zakázat otevření obchodů všem. Paradoxně tímto zákazem může být sám zaměstnanec poškozen – kde bere zákonodárce to vědomí, že většina zaměstnanců preferuje při svátku volno a čas doma oproti dvojnásobnému výdělku? Mimo to, je-li pocit, že si pracovníci v obchodech zaslouží více odpočinku, tak není přece problém, aby jim zákon přiznal více dovolené v režimu tzv. dodatkové dovolené.
Bohužel totiž ani argument nutného volna pro „občanskou uvědomělost“ v podobě oslavy svátků neobstojí. Proč se tedy tento zákon nevztahuje i na 17. listopadu? Není, myslím, v Česku větší svátek spjatý s českým státem, jemuž se dostává celospolečenských a širokých oslav. V tento den však paradoxně prodavač do práce jít může, resp. i někdy musí.
Zákazy nákupů ve vybraných svátcích jsou tedy špatným a neefektivním nástrojem, jak stát provádí paternalismus a zároveň prakticky omezuje svobodu, a to jak běžným občanům, tak i těm z řad zaměstnanců.
