Ctirad Václav Pospíšil: Každý máme svaté právo vnímat Velikonoce po svém
Slavíme Velikonoce, což bývá spjato s hojným a kvalitním jídlem i s řadou obyčejů. Co to ale slavíme? Slavení předpokládá určité zamyšlení nad tím, co děláme a proč.
Úplně na začátku, hluboko v neolitu a v době bronzové, se o prvním jarním úplňku slavil návrat Slunce, konec období zimního strádání. Lidé projevovali vděčnost božstvu podle svých představ, pastevci zabíjeli ročního beránka nebo kůzle a společně se radovali a hodovali.
Judaismus a ta část bible, již křesťané nazývají Starý zákon, je podivuhodný soubor knih, které mají myšlenkové a literární kořeny zapuštěny hluboko do života a moudrosti národů Blízkého východu. To vše je ale nyní zaměřeno k jedinému Hospodinu. Proto i prastaré svátky dostávají nový význam, jenž je spjat s připomínkou osvobození z Egypta, zejména pak s tajuplným přechodem putujícího národa přes Rudé moře.
Prožíváme ve svých životech něco obdobného? Domnívám se, že ano. Alespoň pro mne to bylo v listopadu 1989, kdy statisíce lidí stály na Václaváku na protest proti zvůli StB a zvrácenosti komunistické diktatury. Jednoho podvečera se začalo proslýchat, že přijedou tanky a taky milicionáři.
Pamatuji se, že pan herec Kratina se na mne obrátil s prosbou, abych zastavoval lidi. Říkal, že když nás bude alespoň dvě stě tisíc, oni si do nás střílet nedovolí. Takhle oslovoval i další lidi, kteří mu připadali důvěryhodní. Povedlo se. Václavák byl po sedmé večer plný a žádný milicionář se neobjevil.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
