Nevím, jestli je to pravda. Turek si hraje na diplomata, přitom spíš papouškuje propagandu
Filip Turek v posledních otázkách Václava Moravce o zahraniční politice často odkazoval na diplomatickou legendu Henryho Kissingera a na teorie realismu. V mnoha momentech se ale ukázalo, že za jeho „reálpolitikou“ se skrývá spíš obyčejné nadbíhání Rusku, potažmo Donaldu Trumpovi. Vypadá to, že z Kissingerova díla toho moc nezná.
Pozice Motoristů k Ukrajině je poněkud vyhýbavá. Je fér říct, že neříkají nic přímo proruského. Na druhou stranu Filip Turek v europarlamentu nepodpořil několik konkrétních kroků EU na podporu Ukrajiny a podobně jako jeho frakční kolegové Orbán a Babiš mluví o tom, že se musí jednat o míru. To nepochybně, ale otázka je, za jakou cenu.
Do toho všeho pak Turek trousí i absolutní lži přímo přejaté z propagandy Kremlu: například když u Moravce řekl, že Volodymyr Zelenskyj má podporu jen 4 % Ukrajinců a že je to „snad z Eurostatu.“ Tuto fámu alibisticky uvedl slovy „nevím, jestli je to pravda.“ Samozřejmě, že to pravda není. Kdyby měl Zelenskyj takhle nízkou podporu, dávno by se neudržel u moci. Podle dostupných průzkumů jeho popularita sice klesla, ale drží se okolo 50 % populace Ukrajiny a nejspíš by teď volby vyhrál.
Moderátor Moravec v tu chvíli zareagoval dobře, když řekl „právě, že to pravda není.“ Ale krásně se ukázalo, jak funguje šíření i některých daleko horších dezinformací. Pokud snadno vyvratitelnou lež uvedete slovy „nevím, jestli je to pravda“, vyvlékáte se z odpovědnosti za to, že to není pravda ani trochu a jako politik si toho těžko mohl nevšimnout.
Troušení podobných dezinformací proti Ukrajině je jedna rovina Turkovy argumentace. Ta druhá je pak vyzdvihování realismu v mezinárodních vztazích. Tenhle akademický směr Turek propagoval už v evropských předvolebních debatách, kdy říkal, že jediná fungující teorie mezinárodních vztahů je realismus. Toto je nejstarší velký směr v oboru mezinárodních vztahů a většina jeho konceptů je překonaná, i když se pořád někdy používá. Ale budiž, řekněme, že Turek si tenhle směr při studiu oboru (o jehož bakalářce však panují velké pochybnosti), zkrátka oblíbil.
Jenže i jeho východiska si interpetuje dost po svém. Například když z něj vyvozuje podporu kroků Donalda Trumpa vůči Ukrajině. V tomto se pak v nedělní debatě na ČT zaštiťoval ještě Henrym Kissingerem, legendou diplomacie i kontroverzní postavou americké politiky, která stojí za politikou „ping-pongové diplomacie“, tedy oteplování vztahů s Čínou s cílem oslabení Sovětského svazu v 70. letech.
Jenže Kissinger si při svém realistickém zaměření uvědomoval i rizika plynoucí z ustupování silným agresivním mocnostem, jako je dnešní Rusko. V tomto mluví za vše jeden jeho citát: „Kdykoli se mír - chápaný jako vyhnutí se válce - stal prvořadým cílem nějaké mocnosti nebo skupiny mocností, byl mezinárodní systém vydán na milost a nemilost tomu nejbezohlednějšímu členu mezinárodního společenství. Kdykoli mezinárodní řád uznával, že určité zásady nelze porušovat, dokonce ani v zájmu míru, bylo přinejmenším možné představit si stabilitu založenou na rovnováze sil.“
Kissinger tato slova napsal už. roce 1957, ale klidně by mohla zaznít dnes. Četl je Filip Turek? Tipnul bych si, že ne. Realismus neznamená se vždy diplomaticky dohodnout. Naopak – teoretici realismu razí tezi, že v mezinárodních vztazích platí jen ukázání síly. A to u Trumpa vůči Putinovi zatím těžko hledat.
Vývoj kolem Ukrajiny i reakce českých fanoušků Trumpa jsme probrali v nové epizodě podcastu Padni komu padni. Celý díl si můžete pustit níže. Přidejte se do facebookové skupiny podcastu Padni komu padni a sledujte nás na Instagramu.
