Donald Trump v domnění ekonomického génia oslabuje roli USA na geopolitickém poli
Donald Trump si myslí, dokáže vyjednat Americe surovinový obchod na Ukrajině pomocí podkopání vztahů se Západem. Místo toho oslabuje Spojené státy, které ztrácí geopolitické, obchodní i diplomatické spojence a jde na ruku ruské propagandě.
Je očividné, že světový řád prochází zásadní změnou. Západ, pokud sám nestiskne tlačítko restart v ekonomických a vnitropolitických otázkách, začne kvůli vnitřním roztržkám ztrácet své postavení na globální politické šachovnici. To se projeví jak v oblasti soft-power, tak v jeho ekonomické a vojenské síle, které mu dosud umožňovaly udržet své dominantní postavení v mezinárodním řádu, jenž sám po druhé světové válce pomohl nastolit. Klíčovou roli v těchto změnách hrají i Spojené státy, které se pod vedením Donalda Trumpa vydávají směrem, jenž jim v dlouhodobém horizontu může spíše uškodit.
Americký prezident Donald Trump si údajně myslí, že Spojeným státům vyjedná dohodu s Ukrajinou o těžbě nerostných surovin, které jsou dnes strategickým zbožím, a tím získá maximum na rusko-ukrajinském konfliktu. V jeho rétorice tak lze vidět i hlavní myšlenky jeho knihy The Art of the Deal – tedy že je potřeba získat páky na všechny zúčastněné strany. A s tím i americký prezident rozehrál partii.
I když Trump není typ vůdce, který má své kroky vždy důkladně promyšlené, ale spíše vytváří chaos a jako první se ve vlastním vytvořeném zmatku snaží zorientovat, v tomto případě je zřejmé, že nad svými kroky do určité míry přemýšlí. Bohužel pro Evropu a její bezpečnost se do jeho obchodního hledáčku dostala právě Ukrajina, které začal prakticky vyhrožovat a v souvislosti se silnými výroky na účet Evropy obecně ztrácet spojence i na „starém kontinentu“.
V případě Ukrajiny se Trump snaží získat smlouvu na těžbu nerostných surovin, kvůli čemuž je ochoten přistoupit na proruskou propagandu. Domnívá se, že při vyjednávání o míru dokáže vyvinout tlak na Ukrajinu i Evropu, aby se k těmto surovinám dostal snáze a levněji. Tato strategie, byť se na první pohled může zdát, že by mohla posílit americkou konkurenceschopnost, však výrazně oslabuje Spojené státy na globálním geopolitickém poli. Ztrácejí primárně důležité spojence, zatímco Rusku a Vladimíru Putinovi jdou na ruku, přestože by mohly naopak zvýšit význam Západu jako celku.
Trump se zároveň snaží oslabit geopolitický vyjednávací čtverec USA, Rusko, Ukrajina a Evropa a prezentovat sebe i svou administrativu jako vítěze této komplexní situace, do které svět uvrhl. Není však novodobým Klemensem von Metternichem, aby dokázal mocensky a diplomaticky udržet rovnováhu sil a vytěžit ze situace maximum. Minimálně jeden okraj čtverce se musí zákonitě zhroutit. Hlasování v OSN z pondělí, kdy USA podpořily rezoluci po boku s Ruskou federací, je pro západní jednotu velkou ranou a dalším hřebíkem do rakve. Ukazuje to Trumpův až příliš ekonomicky orientovaný přístup k zahraniční politice, který ignoruje širší geopolitické souvislosti.
Svět je však mnohem víc než jen oblast ekonomických otázek. Takzvaná soft-power, tedy schopnost ovlivňovat dění skrze diplomacii a kulturní vliv, hraje v mezinárodních vztazích důležitou roli a neméně postradatelnou v kombinaci s ostatními fyzickými faktory, jako je právě ekonomika nebo vojenská síla. Stačí se podívat na Katar nebo Saúdskou Arábii, které se díky svým mediačním aktivitám stávají stále důležitějšími hráči. Jejich pragmatický přístup posouvá geopolitickou relevanci od tradičního Západu směrem k Blízkému východu, kde se dnes odehrávají klíčová jednání o rozložení globálních mocenských sil.
Trump během své prezidentské kampaně slíbil ukončit válku na Ukrajině – a toho pravděpodobně dosáhne. Otázkou však zůstává, jakým způsobem a za jakých podmínek. Nebyl by to on, kdyby se z celé situace nesnažil vytěžit ještě víc, a to především přístup k ukrajinským nerostným surovinám.
Paradoxní je, že ve snaze docílit ekonomického vítězství nad spojenci z Evropy Spojené státy podkopávají světový řád, který samy dominantně vytvořily. Po druhé světové válce a během studené války nastavily pravidla, která měla zabránit chaosu a udržet stabilitu v globálním měřítku a je samotné posilovat. Trump tak sice může některým Američanům přinést pocit ztracené hrdosti, ale ve skutečnosti USA ztrácejí spojence, kteří je historicky podporovali – a to nejen při vojenských intervencích, jako byla invaze do Iráku. Tímto přístupem Spojené státy oslabují samy sebe a přispívají k proměně světového uspořádání, v němž jejich role už nemusí být tak dominantní jako dříve.
A to přichází v době, kdy by USA měly místo rozkolu budovat jednotu Západu a posilovat své aliance. Čína mezitím roste v průmyslového a technologického giganta, masivně investuje do mezinárodních projektů a rozšiřuje svůj geopolitický vliv. Rusko sice ekonomicky pokulhává, ale dělá vše pro to, aby si udrželo své místo mezi velmocemi i pomocí vyjednávání o navázaní vztahů a ukončení diplomatické izolace se Spojenými státy. A co dělají USA? Přistupují na hry Moskvy a posilují její relevanci a zároveň tak oslabují systém a jeho spravedlnost, který samy vybudovaly, a tlačí své spojence do kouta v době, kdy by potřebovaly jejich podporu víc než kdy dřív. Pokud budou dál hrát tuto nevyzpytatelnou a krátkozrakou hru, jednoho dne se mohou probudit do světa, kde už o jejich pravidla nikdo nebude stát.
