Martin Bartkovský: Česká politika se probrala ze zimního spánku. Nechceme se všichni trochu uklidnit?
Česká politická scéna byla v uplynulých týdnech trošku v zimním spánku. Naprosto ji převálcovalo dění v USA (kterému jsme se věnovali v minulém Reflexu) a na Slovensku (jemuž se věnujeme teď a snad od něj můžeme na chvilku pozornost odvrátit). Vypadá to ale, že doba spánku skončila. Z preferenčního obláčku bylo jedním rozsudkem v Liberci trochu sestřeleno hnutí STAN, ve velkých krajích panují politické Hunger Games o to, kdo zabere přední příčky na kandidátkách, obrození komunisté chtějí znárodňovat a mezi ministerstvem obrany a generálním štábem panuje střídavě rádiový klid následovaný silnou dělostřeleckou přípravou. K čemu to všechno vede?
Do voleb zbývá více než šest měsíců. Ač si jako novinář na nedostatek podnětů nemohu stěžovat, jako občan bych rád vyzval ke klidu. Nikdo se mým doporučením nemusí samozřejmě držet. Jen se obávám, že tímhle tempem tu budeme po sobě před volbami házet kameny. Ale pěkně popořádku.
Desetileté soudní martyrium libereckého hejtmana Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj) stále nebere konce. U soudu si vyslechl, že sice nejde nijak dokázat, že by vzal stotisícový úplatek, domluvil prý ale známému práci za 30 tisíc, což bylo špatně. Kromě toho dostal politik ještě podmínku. Obojí nepravomocně a po jeho okamžitém odvolání bude soud pokračovat. Půtu to dosud stálo čtyři milióny korun a pozice v celostátní politice.
Ve druhém táboře čelí už deset let trestnímu stíhání Andrej Babiš, jehož dotační kauza Čapí hnízdo putuje od jedné soudní instance ke druhé. Oba případy jsou na české politické scéně přelomové. Společně mohou rámovat dobu, kdy u politiků přestala platit presumpce viny. Definitivně pryč jsou časy, kdy se při pouhém podezření z trestné činnosti rovnou skládaly poslanecké mandáty. K srdci by si to tak měli vzít hlavně političtí odpůrci obou výše zmíněných pánů. Kritizujte je za práci, ale pokud je budete kritizovat za probíhající stíhání, zle se vám to vrátí, až se podobná věc stane vám či vašim kolegům.
Kromě toho by bylo dobré soustředit se na boj v politických mantinelech a přestat šermovat pojmy, jako je Čapí hnízdo, Dozimetr nebo Stoka. Jedná se o vážné kauzy a jejich dlouhá trvání jsou především vizitkou našich orgánů činných v trestním řízení, státního zastupitelství či justice. Pokud máte odvahu, vážení politici, se do toho pustit, tak klidně. Ale pak neplačte, až v sítích policistů a státních zástupců uvízne váš spolustraník či koaliční partner. Navíc to nebude mít valného efektu, protože doba politické presumpce viny definitivně skončila. Dokazuje to jak Martin Půta, tak Andrej Babiš tím, že jejich popularita u voličů neklesá. Spíš naopak.
Ke klidu bych rád vybídl i vrchní představitele obrany našeho státu. Doutná nám tu nepříjemný konflikt na ose Hrad, ministerstvo obrany a generální štáb. Do konfliktu mezi ministryní Černochovou a generálem Řehkou se zapojuje čím dál tím víc aktérů a dotyční by si mohli přestat vyměňovat urážky a podezření přes média. Opět, jako novinář to sleduji s potěšením, jako občan a člověk, který od počátku války hlasitě podporuje Ukrajinu, se upřímně děsím každé další výměny a akce. Nemohu se ubránit tomu, že se spolu přetahují dvě party, které mají stejný cíl – pomoci napadenému státu –, ale musí se předhánět v tom, kdo si urve větší zásluhu. Bylo by dobré, aby všechny dotčené strany spolu čile komunikovaly a směrem ven praktikovaly rádiový klid. Tu největší radost z jejich hašteření mají ve finále Rusové.
A nesoulad v české zahraniční a bezpečnostní politice probírá ze čtyřletého spánku komunisty. Ti už by zase rádi znárodňovali (tentokrát veřejnoprávní Českou televizi) a vyšetřovali politické odpůrce. Jsou to jen klasické provokace ze strany představitelů zločinného režimu, který čtyřicet let v kriminálech nebo na hranicích republiky týral i vraždil vlastní občany. Nepomůže, když budou demokratičtí politici zveličovat jejich trapné volání po pozornosti tím, že si v televizních debatách postěžují, že je „komunisté chtějí začít věšet“. Je to neuctivé jak ke skutečným obětem komunismu (které ti dobytkové ani tak nevěšeli, jako trýznivě škrtili), tak jim to přináší i kýženou pozornost. Komunisté se nejlépe porážejí ve volbách, jak už demokratické strany několikrát předvedly. A na nich je, aby výsledky své práce přesvědčily voliče, že demokracie a současné státní zřízení za to stojí. Proto opět nabádám ke klidu. Nebudou-li mít pozornost, sežerou se navzájem sami.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
