Česká pivní kultura na seznamu světového dědictví UNESCO? Má to svou logiku
Po letech úsilí a příprav zařadilo ministerstvo kultury mezi oficiální nehmotná kulturní dědictví naší země pivní kulturu. To by se následně mohlo stát odrazovým můstkem pro zápis české pivní kultury do seznamu světového dědictví UNESCO. To ale zdaleka není jediný důvod, proč ke zmiňovanému kroku došlo.
Role piva a pivní kultury se totiž v posledních letech z tuzemského prostředí postupně vytrácí, zejména jako tradičního „společenského“ nápoje v restauračních zařízeních dotvářejícího kolorit společenského setkávání v nich. V současné době se přitom v restauracích vypije již jen zhruba 30 procent v ČR konzumovaného piva, což je dáno jednak jeho rychle rostoucí cenou v posledních letech, ale také změnou stravovacích (nápojových) návyků především mladé generace, která preferuje spíše než pivo různé drinky, případně energetické nápoje. Právě tradice konzumace čepovaného piva v restauracích, ale také technologie výroby piva a tradice pivovarnictví vůbec nebo využití tuzemské specifické odrůdy aromatického chmele mají přitom mezi atributy české pivní kultury patřit.
V odkazu světového ani evropského nehmotného dědictví navíc nejde o ojedinělou myšlenku. Na seznamu světového dědictví UNESCO již mimo jiné figuruje Žatecké chmelařství, v rámci EU má svou pivní kulturu také sousední Německo nebo Belgie. Tuzemská pivní kultura má přitom řadu specifik, kromě již zmiňovaného specifického chmele (žatecký poloraný červeňák) je to třeba i specifická nadnárodní kategorizace piv jako „pilsner českého typu“. České pivo bylo také v minulosti předmětem mnoha tuzemských (i zahraničních) výzkumů, které potvrdily příznivý vliv střídmé konzumace piva například na snížení rizik aterosklerózy a stresu, prevenci rizik rakoviny, na podporu trávení nebo na podporu krevního oběhu. Podle Českého svazu pivovarů a sladoven obsahuje litr piva v průměru 200 mg biologicky aktivních látek, což mimo jiné pokryje z 52 procent denní potřeby kyseliny listové.
České pivo je také držitelem Chráněného zeměpisného označení ze strany EU. V podmínkách registrace této značky jsou mimo jiné také definovány specifické vlastnosti ječmene a k výrobě českého piva používaných sladů, které mají vyšší množství vlákniny a minerálních látek. Právě ječmen, ale i další suroviny k výrobě českého piva byly a jsou také předmětem šlechtění a udržení jejich kvality, včetně kvality krajiny, například probíhající projekt Plzeňského Prazdroje za účasti České zemědělské univerzity v Praze a Mendelovy univerzity v Brně s názvem „pro ječmen“.
To vše (a mnohé jiné) znamená, že k zařazení pivní kultury do seznamu nehmotného dědictví ČR existuje mnoho důvodů, a lze jen doufat, že se tento krok projeví alespoň částečně také v tuzemských restauracích. Ty byly zejména v menších obcích v minulosti i vzhledem k možnosti konzumovat při jejich návštěvách cenově dostupný a chutný nápoj centrem nejen společenského dění, ale také lokálním obchodním a právě i kulturním centrem.
