Když nedávno Český statistický úřad oznámil, že v lednu meziroční míra inflace zpomalila svůj růst na 2,3 procenta, řada lidí včetně premiéra Petra Fialy, který potřeboval nějakou příznivější zprávu jako sůl, si přála nabýt dojmu, že máme vyhráno a ekonomická blbá nálada v naší zemi skončila. Tito lidé si na základě statistických dat spočítali, že letos opět začnou růst reálné výdělky a začneme opět bohatnout. Ona je to vlastně pravda, jsou tu však mnohá „ale“, která tuto radost kalí. Inflace je sice nízká (a doufejme, že to vydrží), ale znamená to jen, že zdražování zpomalilo. I výdělky začnou reálně růst, ale za poslední dva roky jsme v hodnotě reálných příjmů spadli o pět let nazpět. A to nedoženeme ani za rok či za dva. Podtrženo sečteno, návrat ekonomiky a reálné úrovně bohatství do „zlatých“ předcovidových let bude trvat docela dlouho.
Je jasné, že se taková sdělení neposlouchají dobře, ale je potřeba o nich vědět a občas si je připomenout. Naposledy se tak stalo v nedělním diskusním pořadu Otázky Václava Moravce v České televizi, kde to takto bez obalu lidem naservíroval bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok, ekonomka Helena Horská a bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Každý z nich poukázal na některý z aspektů současného stavu a výhledů do budoucna a ani jeden nebyl příliš pozitivní.
Běžné lidi samozřejmě zajímají dvě základní věci. Aby měli jistou práci a aby jim výdělky umožňovaly důstojný život. Tedy nejlépe aby jim rostly jak nominálně, tak i reálně. Zde budou u velké části pracujícího obyvatelstva oba předpoklady naplněny. Mzdy porostou a jejich růst bude nejspíš vyšší než inflace. Tito lidé opět začnou bohatnout a budou si moct za své příjmy dovolit více. Bude tu ale velký háček. Reálná úroveň bohatství těchto lidí nebude měřitelná s rokem 2021, tedy s obdobím, než do Česka vtrhlo brutální zdražování, ale spíš s rokem 2019. Měli bychom si tedy vzpomenout, jak jsme na tom byli a kolik jsme toho měli v onom roce před pěti lety, protože asi tak se budeme mít letos.
Ekonomka Helena Horská zmínila, že nejhorší část ekonomické krize je za námi, ale řada průmyslových podniků bude mít ještě problémy a nutně je čeká určitá forma restrukturalizace. Jistě, ekonomika nyní pracuje úplně s jinými cenami energií než dříve, musí se potýkat s řadou různých opatření, jako je aplikace ekologických norem, a poptávkově-nabídková situace u nás a v Evropě je také zcela odlišná. Výstupem z restrukturalizace bude nepochybně propouštění a vyšší tlak na produktivitu práce a efektivnost. Řada lidí místo vyšších reálných mezd zamíří na úřady práce. Mezi ně možná přibudou i lidé ze služeb nebo z pohostinství, protože například letošní zima pro řadu těchto subjektů skončí velice nehezky a nemalý odliv hostů, a tedy i útrat způsobilo i nemalé zdražování gastronomie a služeb.
Poslední důležitou věcí jsou ceny potravin a základního spotřebního zboží. Podle statistiků sice inflace zpomalila svůj růst, ale to z pohledu koncových cen v regálech není žádné terno. To totiž neznamená, že by ceny klesly. Ne, ony i nadále rostou, jen ne tak rychle. Takže na pultech a regálech je zboží stejně drahé, ale spíš ještě dražší než loni. Chodit na pravidelné nákupy je stále utrpení jak pro nakupujícího, tak i pro jeho bankovní účet. Nejhorší na tom je zjištění, že se to nezmění a tato cenová hladina zůstane. Určité cenové poklesy se dají očekávat až během pozdního jara či léta, kdy na pulty zamíří letošní úroda ovoce, zeleniny či brambor. Jana Maláčová zdražování nazvala „novou normou“ a má bohužel pravdu.
Pro ekonomické zotavení naší země je potřeba především změna našeho myšlení a uvažování. Je potřeba optimismus, bez něj to nepůjde. Protože pokud lidé nebudou mít jistotu práce a uvidí, že ceny stále rostou, do bezhlavých nákupů se pouštět nebudou. Vyšší ceny možná začnou akceptovat, až za sebou budou mít více měsíců, kdy domů přinesou vyšší výplatu, a to jak nominálně, tak i reálně. A to se stane nejdříve tak v létě nebo na podzim. Do té doby budou stále opatrní a na útratách to bude znát. A to ještě nemluvíme o lidech, kterým jejich zaměstnavatelé několik let nepřidali nic a nechystají se k tomu ani letos, nebo o těch, kteří pracují za minimální či zaručenou mzdu. Ale to je na jiný samostatný text.
Podtrženo sečteno, díky teplému počasí není vyloučeno, že letos začnou stromy pučet a kvést mnohem dříve než v minulých letech, ale na kvetoucí ekonomickou zahradu v České republice pro letošní rok raději zapomeňme. Ta se nedostaví. Úspěchem bude, když alespoň těch pár kvítků nespálí mráz.
