Od jednoho bývalého prezidenta současné supervelmoci a od jednoho současného prezidenta bývalé supervelmoci dostala Evropa o víkendu dva cenné dárky. Donald Trump i Vladimir Putin předali spící Evropě dva hlasité budíčky, které by měly skomírající kontinent nakopnout k akci. Období stability a prosperity končí a je potřeba se na to připravit. A že včera bylo pozdě.
V servilním rozhovoru s americkým exnovinářem Tuckerem Carlsonem ruský prezident Vladimir Putin nudil chvílemi moderátora, chvílemi dokonce sebe a většinu času i diváky. Padlo tam ale i pár zásadních sdělení. Putin má vlastní výklad dějin. Na Ukrajině válčí proto, že Bohdan Chmelnický napsal v 17. století jakýsi dopis. Druhou světovou válku rozpoutalo Polsko, které vyprovokovalo Hitlera k útoku. Ukrajina je umělý stát, který vlastně nikdy neexistoval. Ruské hranice jsou variabilní. Tyto výroky ospravedlňují jak jeho současnou agresi vůči suverénnímu státu, tak případné budoucí dobyvačné války.
Putin ve své hlavě vede mentálně válku světovou. Bojuje s námi se všemi. Skrytý uprostřed svého bunkru přemaloval světovou minulost, současnost i budoucnost a udělá všechno pro to, aby se realita ohnula podle jeho kontur. Racionálně s ním vyjednávat nepůjde. Mír nechce. Tedy kromě jediné podoby míru – Západ přestane dodávat zbraně Ukrajině, on ji následně vyhladí, a tím válka skončí. Kromě toho rozjel mašinérii zbrojení a ruský rozpočet financuje ze své poloviny pouze válku.
Carlsona si vodil jako cvičeného ratlíka. Vysmál se mu za neúspěšnou kariéru v CIA a tuto organizaci následně označil za viníka všeho špatného, co se během jeho vlády v Rusku stalo. Na CIA dokonce svedl i počátek války na Ukrajině, který datoval do roku 2014 (i když předtím světu tvrdil, že tam bojují neoznačení muži v maskáčích, kteří rozhodně nejsou Rusově), i výbuch ropovodu Nord Stream. Spíše než k moderátorovi ale v rozhovoru mluvil Putin k republikánským senátorům a Donaldu Trumpovi. K těm směřoval svou rétoriku, že válčit na Ukrajině je pro USA zbytečné, když mají tolik vlastních problémů. A Trump ho téměř okamžitě vyslyšel.
Prezidentský kandidát a muž, jenž čelí několika soudům a zhruba stovce žalob, pochopil Putinova slova po svém a pustil se do projevu s patřičnou velkohubostí. Donald Trump v rámci předvolební kampaně ve městě Conway v Jižní Karolíně prohlásil, že by zemím NATO, které nedávají dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu, v případě napadení Ruskem nepomohl. A u toho neskončil. Dodal, že by ještě „Rusko povzbudil, aby si v těch zemích dělali, co, sakra, chtějí“. Děsivá slova ihned odsoudili evropští politici i generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Ti všichni by se ale měli probudit do reality, která trvá už dva roky a z níž už někteří lidé na Západě začínají „být unaveni“.
Rusko je bezpečnostní hrozba a USA se v případě zvolení Trumpa stanou nestabilním vojenským partnerem. Je jasné, že to nebude tak divoké, jak si Trump představuje. Obrana zemí NATO je navzájem velmi propojena strategicky, personálně, materiálně i finančně. Američané mají také na základnách v Evropě desítky tisíc vojáků. Americký prezident by do toho opravdu mohl házet vidle, ale nemá neomezenou moc. Budíček pro Evropu by to ale skutečně být měl. Po 80 letech míru je na čase začít myslet na vlastní obranu a dávat minimálně dvě procenta HDP na vlastní obranu – to by mohl být dobrý začátek, i když by to pochopitelně chtělo dělat víc.
V případě Putina přišel budíček v tom, že bychom měli přestat být mírní na ty, kteří v demokratickém světě reprodukují jeho slova. Je to diktátor, jenž je ochoten si ukousnout vše, co se nebude dostatečně bránit. Bývalé hranice Sovětského svazu jsou při jeho ambicích naprosté minimum, historicky si může ospravedlnit útok prakticky na kohokoli. A pokud to nebude Putin, jeho následovníků se v Kremlu najde víc než dost. Systematickou likvidací opozice i novinářů si zajistil, že tam nějaký názorový převrat v blízké budoucnosti úplně nehrozí. Trump nám svým budíčkem připomněl, že naše závazky vůči NATO by se měly plnit a že spoléhat na USA jako na věrného staršího a silnějšího bratra, který za nás dojí všechny rozlité polévky, už nebude tak jednoduché.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
