Novým trenérem fotbalové reprezentace se (už podruhé v kariéře) stal Ivan Hašek. Známé jméno v pozici nejsledovanějšího kouče napříč tuzemskými sporty se skloňovalo řadu týdnů, ale až dnes odpoledne jej jednomyslně zvolil výkonný výbor fotbalové asociace (FAČR). Hašek přebírá reprezentaci ve chvíli, kdy se sice národní tým kvalifikoval na mistrovství Evropy, ale zároveň kdy jeho čest utrpěla po nevýrazných výkonech, a především po kauze s flámujícími reprezentanty v olomouckém klubu Belmondo. Co všechno musí reprezentační trenér změnit?
Pokračování 2 / 11
1. Respekt k národnímu týmu
V polovině listopadu český národní fotbalový tým finišoval kvalifikaci na mistrovství Evropy, které se bude konat tento rok v Německu. Po zápase s Polskem, a hlavně před klíčovým závěrečným duelem s Moldavskem se ovšem naprosto nepochopitelně trojice zkušených reprezentantů – Vladimír Coufal, Jakub Brabec a Jan Kuchta – vydala do olomouckého klubu Belmondo, kde křepčila do ranních hodin. Flámující trojice byla okamžitě vyřazena z kádru, po několika dnech se zároveň všichni tři hluboce omlouvali a veřejně zpytovali svědomí po nočním tahu. Každopádně především jasně ukázali, jaký respekt ještě před měsícem a půl chovali k národnímu dresu. Znovuobnovení úcty k reprezentaci bude jednou z hlavních priorit pro Ivana Haška a jeho tým.
Pokračování 3 / 11
2. Mediální zdatnost
Nenominace útočníka bundesligové Borussie Mönchengladbach Tomáše Čvančary nebo několikaměsíční přehlížení záložníka z italské Fiorentiny Antonína Baráka? To jsou jen dva příklady podivných tahů předešlého trenéra národního týmu Jaroslava Šilhavého, nad nimiž čeští fanoušci jen kroutili hlavami a které fotbaloví experti hlasitě kritizovali. Těmto a dalším rozhodnutím vůbec nepomohly vágní, nepřehledné, mlhavé, či přímo nijaké vyjádření do médií. Výrazné rozhodnutí se v mnoha případech měly veřejnosti lépe a uceleněji vysvětlit. Komunikace směrem ven z týmu zkrátka nebyla silnou stránkou předešlého realizačního týmu. Pakliže se ji Haškovi a jeho kolegům podaří změnit, bude to jen ku prospěchu věci a mediální obraz národního týmu se celkově zlepší.
Pokračování 4 / 11
3. Interní komunikace
S předešlými dvěma body se pojí potenciál pro zlepšení samotného komunikování uvnitř reprezentace. Zmiňovaný záložník italské Florentiny Antonín Barák například pro iSport.cz ke konfliktu s vedením reprezentace uvedl: „Pokud někdo soudí na základě domněnek... Bylo by mi milejší, kdybychom si vše vyříkali jako chlapi.“ Bez transparentní komunikace uvnitř i směrem ven se národní tým neposune. Ivan Hašek se nicméně v tuzemských fotbalových vodách těší obrovskému respektu, je považovaný za zkušeného a inteligentního trenéra (vedle úspěšné hráčské kariéry vystudoval právnickou fakultu), který se navíc těší z pozitivního vztahu s hráči.
Pokračování 5 / 11
4. Ambice národního týmu
V samostatné historii postoupila tuzemská reprezentace na mistrovství Evropy ze sedmi pokusů sedmkrát. V tomto ohledu se jí nedá vyčítat zhola nic. Největší pozornost ovšem stále přitahuje mistrovství světa, a právě v kvalifikování se mezi absolutní smetánku čeští reprezentanti dlouhodobě pokulhávají. Poprvé a naposledy si český národní tým zahrál na světovém šampionátu už před 18 lety v Německu – po výhře nad USA, ale po prohrách s Ghanou a pozdějšími mistry světa z Itálie Češi balili kufry už po základní skupině. Proto je sympatické, že Hašek už dnes na tiskové konferenci jasně prohlásil, že jeho cílem je mistrovství světa konané v roce 2026 v USA, Kanadě a Mexiku (nový trenér má mimo jiné smlouvu právě do konce kvalifikace o zmiňovaný světový šampionát s opcí na případnou baráž a závěrečný turnaj). Tak snad nezůstane jen u slov.
Pokračování 6 / 11
5. Herní náročnost
Předešlému kouči Jaroslavu Šilhavému se nedají upřít úspěchy – s českou reprezentací především postoupil na Euru 2020 až do čtvrtfinále, zároveň dotáhl národní tým do nejprestižnější skupiny A Ligy národů mezi Španělsko, Portugalsko či Švýcarsko. Přesto byly mužstvu především v druhé polovině Šilhavého pětiletého působení vyčítány špatné taktické prvky, ti největší kritici pak mluvili dokonce o „předpotopním stylu“, jenž se projevil právě v soubojích s evropskými velikány. Hašek si jako asistenty zvolil dva progresivní trenéry Jaroslavy Köstla a Veselého – první jmenovaný se řadu let učil od trenéra Slavie Jindřicha Trpišovského, druhý z tandemu asistentů pak z pozice hlavního trenéra dostal pražské Bohemians po 36 letech do pohárové Evropy. Vrátí Hašek a jeho asistenti reprezentaci herní náročnost a bude národní tým takticky moderní?
Pokračování 7 / 11
6. Vtisknout týmu tvář
Během sedmiletého působení (mezi lety 2001 až 2008) legendárního reprezentačního trenéra Karla Brücknera český národní tým bavil celou Evropu svým atraktivním útočným stylem. Někdo může namítnout, že Brückner měl k dispozici „zlatou“ generaci hráčů – na Pavla Nedvěda, Karla Poborského, Tomáše Rosického, Milana Baroše či Jana Kollera vzpomínají čeští fanoušci s notnou dávkou nostalgie i mnoho let poté, co tyto legendy pověsily kopačky na hřebík. Současná reprezentace takovou rozpoznatelnou tvář jako dříve nemá. Skvělí hráči nicméně oblékají dres se lvem na prsou i v současné době – kapitán Tomáš Souček, útočník Patrik Schick (když jej nesouží zranění), křídelník Václav Černý a mnozí další mají stále velký potenciál. Dokáže jim Hašek a spol. vtisknout jasnou tvář například prostřednictvím konkrétního a efektivního rozestavení?
Pokračování 8 / 11
7. Přinést zahraniční know-how
Ivan Hašek hrával řadu let za pražskou Spartu, tři sezony kopal v Japonsku a zahrál si i za francouzský Racing Štrasburk, který později také trénoval. Jako kouč vedl rovněž další francouzský celek Saint-Étienne, dále trénoval japonský tým Vissel Kóbe, reprezentace Gabonu, Libanonu a také týmy ze Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie nebo Kataru. Žádný z Haškových předchůdců se nemůže pyšnit takovým zahraničním trenérským životopisem. Kritici nicméně tvrdí, že v posledních letech Hašek trénoval především na Blízkém východě, kde není kvalita fotbalu na takové úrovni jako v Evropě. Dokáže přesto nový reprezentační trenér národnímu týmu dodat zahraniční prvek, potažmo mezinárodní přesah?
Pokračování 9 / 11
8. Odvaha v nominaci
V předešlé éře se trenéru Šilhavému také často vyčítal styl nominování hráčů. Bývalý kouč reprezentace mnohdy vybíral hráče, které sice dobře znal, ale jimž se už několik měsíců na klubové úrovni nedařilo, anebo naopak opomíjel hráče s velkou formou. Bude zajímavé sledovat, zdali bude Ivan Hašek odvážnější v nominování hráčů na zápasy než jeho předchůdce.
Pokračování 10 / 11
9. Dokázat někdy posadit Součka a další opory
O současném kapitánovi reprezentace Tomáši Součkovi se ví, že miluje fotbal nade všechno na světě, a kdyby mohl, ideálně ze hřiště nikdy nesleze. Hráč, který na klubové úrovni válí v anglické lize za West Ham United občas pauzu potřebuje – v reprezentaci se tak ovšem dělo málokdy. Fanoušci na sociálních sítích tak nezřídka s pobavením komentovali, že nejen Souček, ale i další opory (například Vladimír Coufal) odehráli klidně celá přátelská utkání, ve kterých o nic nešlo a v nichž na úkor tradičních tahounů mohli dostat šanci mladí neozkoušení hráči – stalo se tak například v listopadu 2022 v klání proti Faerským ostrovům. V dobrém slova smyslu fanatikovi Součkovi a ostatním obdobně nastaveným hráčům je občas potřeba dopřát odpočinek.
Pokračování 11 / 11
10. Více mladých hráčů a propojení s výběrem do 21 let?
Někteří mladí hráči šanci v dospělé reprezentaci dostali už za předešlého trenéra, jiní na ni stále čekají jako třeba tahoun plzeňské Viktorie Pavel Šulc. Možná by stálo za to, kdyby Ivan Hašek a jeho tým zkoušeli například v přátelských zápasech větší množství mladých hráčů, a kdyby se zároveň pokusili více propojit spolupráci s juniorskou reprezentací do 21 let. Je přeci potřeba myslet na budoucnost!
