Stovky miliard korun odtékající každoročně z Česka jako dividendy vzbuzují vášně. Většinou trochu nemístné. Stejně je tomu s letošním proudem peněz, kdy podle posledních zveřejněných údajů ČNB za leden až srpen bylo do zahraničí vyplaceno 286 miliard korun. Český človíček naříká, kterak se měly tyto peníze zdanit a jak k tomu přijdou našinci, kterým se škrtá v jejich rozpočtu. A populističtí politici křičí, že je s tím třeba něco dělat.
Pozoruhodné je, že jsou to často titíž jedinci, pro něž byla domácí privatizace v devadesátých letech jednou velkou loupeží, při níž správnou transakcí byl jen a pouze prodej mladoboleslavské Škody německému VW. Zřejmě netuší, že z Boleslavi rok co rok pravidelně tečou do Německa nižší desítky miliard korun právě na dividendách. Odtok miliard je totiž úplně normálním důsledkem jinak oslavovaných přímých zahraničních investic. Nejdříve přitečou peníze na investici a pak zase tečou zpět na její splacení i se ziskem odvozeným od její úspěšnosti. A také od velkorysostí tuzemských podpor a dotací. Mimochodem až poté, co zde zaplatí veškeré daně, které v mezinárodním srovnání fakt nejsou nízké a od příštího roku ještě rostou.
Celková velikost toho odtoku je závislá zcela na tom, jak velký díl české ekonomiky je v zahraničních rukou. A od počátku století a velkých privatizací našich socialistických vlád doprovázených velkorysou podporou je podíl zahraničních vlastníků v české ekonomice jeden z největších v Evropě. Jejich podniky jsou také velmi úspěšné a podobně jako české firmy jim inflace umožnila slušně zvýšit zisky o skoro dvacet procent. A tak letos sklízejí úrodu. Zlobit se na ně je dost hloupé.
Peníze přes hranice
Pominout nelze ani skutečnost, že velká část těch zahraničních vlastníků nejsou zase až tak moc zahraniční, protože naprostá většina velkých tuzemských finančních skupin má své centrály, jimž tuzemské dceřiné podniky vyplácí podíly na zisku, dávno různě po Evropě. Především v Nizozemsku, Lichtenštejnsku a na Kypru a v podobných destinacích. Je to pro ně výhodné nejen daňově, ale také ohledně právních jistot a stabilního prostředí pro podnikání, kterým se Česko rozhodně chlubit nemůže. Každopádně dividendy jsou zcela legálně vydělané, předpisově zdaněné cizí peníze, do nichž nám ostatním prostě nic není.
Druhou věcí je, že by pro nás všechny bylo výhodné, aby ti zahraniční vlastníci u nás reinvestovali větší část svých zdejších zisků. Ta reinvestice se přitom opět trochu snížila, ale pořád je to více než čtvrtina výdělku, což zase není tak málo a odpovídá to průměru posledních let. A než by se dalo očekávat nějaké zlepšování, musíme počítat s tím, že bude hůře. Nejen v Česku se totiž investice do průmyslu, který je dominantou naší ekonomiky, vyplácí méně a méně kvůli zeleným a dalším regulacím. Velké koncerny tak zisk spíše vyvádějí na investice v USA a v Asii. A vzhledem k nepoučitelnosti politických elit bude hůř.
