Padá inflace. Můžeme si něco přát. Třeba to, aby padání pokračovalo, což se zdá nyní nevyhnutelné, ale není všem dnům konec. Statistici skutečně překvapili experty i Českou národní banku, když v pravidelné měsíční informaci ohlásili, že oproti loňskému září byly letos ceny jen o 6,9 procenta vyšší, což je nejnižší míra inflace od prosince 2021 a masivní pokles oproti srpnu, kdy meziroční inflace byla 8,5 procenta. Čekala se hodnota kolem 7,5 procenta.
Nalévá nám to naděje, že znehodnocování úspor a bolestivý růst životních nákladů brzy skončí. Bude ale levněji, než je teď, nebo bylo v nedávné minulosti? To čekat až na výjimky určitě nelze. Momentálně však ceny celkově za několik posledních měsíců poklesly, což je ale z významné části dáno sezónním charakterem některého zboží a služeb. Například dovolené zlevňují v září oproti srpnu každý rok. Letos je však jejich pokles o 22 procent neobvykle silný, ale pořád jsou o 12 procent dražší než loni. To třeba mezi ostře sledovanými potravinami klesly ceny polotučného mléka meziročně o silných 21 procent a tuků a olejů o 13 procent. Ale bramborám a celkově zelenině se s cenami pod loňskou úroveň nechce, stejně jako cukru nebo vejcům.
Podstatný je momentálně vývoj cen z měsíce na měsíc, který znamená, že dosažení inflace na roční úrovni dvou procent se zdá být prakticky jisté, přestože nás v následujících měsících mohou ještě překvapit vysoká inflační čísla. Ta budou ale způsobena dominantně tím, že vláda loni zavedla sociální tarif, čímž uměle snížila cenu energií, což se do inflace počítalo, a po novém roce ho nahradila cenovými stropy, které jsou vlastně dotací domácnostem, což se do inflace nepočítá. Takže statisticky vyjde v říjnu až prosinci vysoké meziroční zdražení energií a bydlení, načež v lednu tento čistě statistický efekt zmizí a inflace zase prudce klesne.
Dalo by se tak čekat velmi brzo snižování úrokových sazeb, které kromě celkového povzbuzení ekonomiky přinese i zlevnění hypoték. ČNB je však nyní až překvapivě zdrženlivá, ačkoli současný pohyb sazeb by měl vliv až na cenový vývoj na konci příštího roku. Jako by radní svému vítězství nad inflací nevěřili stejně, jako v něj nevěřili její četní nedávní kritici včetně autora tohoto textu.
Ale je to celkem pochopitelné. Snížení úroků, o němž se zatím jen hovoří jako o pravděpodobnějším, než se ještě před pár dny zdálo, vyvolalo okamžité oslabení koruny. Investoři, kteří těžili z vyššího úročení české měny než eura či dolaru a ještě z dlouhodobého posilování měny, takže si za stejně korun mohli po čase koupit více zahraniční měny, nyní pochopitelně odcházejí a hledají novou atraktivní investici. To samozřejmě oslabuje korunu, která se dostala až k 24,60 za euro, a experti očekávají, že do konce roku může být kolem pětadvaceti korun. A čím nižší úroky, tím slabší korunu můžeme očekávat.
Jenže slabší koruna znamená dražší dovážené zboží a další tlak na opětovné zdražování. A hlavně není jasné, co udělají ceny v lednu. V prvním měsíci totiž mění ceny většina domácích výrobců a samozřejmě se snaží je zvýšit, aby uhradila očekávaný nárůst nákladů, hlavně na energie, kdy pocítí dopad poplatků za obnovitelné zdroje, které vláda přestává dotovat. A samozřejmě se i snaží vylepšit si zisk. Teprve se tehdy uvidí, nakolik funguje oslabená poptávka vyvolaná vysokými sazbami a neochotou lidí utrácet za dražší zboží. A protože už nyní je růst průměrných mezd takřka určitě vyšší než inflace (mzdy statistika zveřejňuje s delším časovým odstupem),tak by se mohla vracet chuť utrácet a na cenu tolik nekoukat.
Takže už nyní si sice můžeme oddychnout, že dramatické zdražování máme za sebou a některé ceny možná i citelně klesnou, ale jak dobré či špatné to bude, se dozvíme vlastně až z inflačních čísel v únoru.
