Inflace, která za poslední dva a půl roku obrala lidi o čtvrtinu hodnoty úspor a reálné hodnoty příjmů, nespadla z nebe. Dokonce za ni nemůže ani vláda, ani covid ani válka. Až tato vysoká inflace skončí, opět to nebude zásluha ani vlády ani vyšší moci. Je jen jediný strůjce, viník a kormidelník inflace, a tou je centrální banka.
Když tvrdím, že inflace za poslední dva a půl roku připravila lidi o čtvrtinu hodnoty úspor a reálných mezd, jsou to jednoduché počty. Za rok 2021 ceny vzrostly v průměru o 6,6 procenta, za rok 2022 dokonce o 15,8 procenta a jen za první pololetí letošního roku o 7,2 procenta. To kumulovaně dělá nárůst o 32,3 procent.
Když ceny vzrostly o třetinu, znamená to, že hodnota peněz klesla o čtvrtinu. Například pokud plechovka piva stála dříve 25 korun, mohli jsme si za stokorunovou bankovku koupit 4 plechovky. Pokud cena vzrostla o třetinu na 33,3 korun, koupíme si za stokorunu už jen tři plechovky, tedy o čtvrtinu méně.
Kdo si držel nějaké úspory v hotovosti nebo na neúročeném účtu, koupí si za ně nyní o čtvrtinu méně věcí. Komu od té doby nevzrostla mzda, koupí si nyní za každou obdrženou mzdu o čtvrtinu méně než na konci roku 2021. Někomu mzda vzrostla, ale v průměru za poslední dva a půl roku růst mezd značně za inflací pokulhával. Domácnosti se musely omezovat, reálná mzda dramaticky klesla.
Jak uvedl slavný americký ekonom Milton Friedman: „Inflace je vždy a všude peněžní jev v tom smyslu, že k ní může docházet jen rychlejším tempem růstu množství peněz ve srovnání s růstem produktu.“
Kde se tedy inflace vzala?
Jednoduše řečeno, centrální banky natiskly hromady peněz. Dělo se to před covidem v mnoha zemích světa z různých důvodů obvykle pod označením „kvantitativní uvolňování“. U nás ČNB v roce 2013 vyhlásila „režim kurzového závazku“. Podstatné je, že centrální banky skokově a dramaticky zvýšily množství peněz v oběhu.
V naší zemi byla měnová báze ještě v roce 2013 na úrovni 1160 miliard korun (podle mezinárodních standardů), na konci loňského roku 2774 miliardy korun. Objem hotovosti v oběhu byl v roce 2013 kolem 410 miliard korun, na konci loňského roku to bylo 658 miliard korun. Nemůžeme se tedy divit, že podstatně vzrostly ceny. Covid inflaci poněkud zdržel či odložil. Během covidu lidé utráceli méně peněz a drželi hotovostní rezervy. Ale s rostoucími cenami nikdo rozumný už hotovost nedrží a peníze vytisknuté před covidem způsobily to, co jednoho dne způsobit musely.
Připomeňme, že Česká národní banka držela před covidem kurz uměle na úrovni 27 korun za euro a dělala to tak, že kupovala eura za nově vytištěné koruny. Za začátku roku 2013 byly devizové rezervy ČNB 34 miliard eur, dnes činí 129 miliard eur. Každé nakoupené euro centrální bankou, znamená zvýšení množství korun v oběhu při dnešním kurzu o 24 korun.
Doufejme, že natisknuté peníze už udělaly své a růst cenové hladiny ustává. Jenže lidem, které inflace obrala o výdělky a úspory, už nikdo ztracené bohatství nevrátí. Inflace funguje jako daň. Když cenová hladina stoupne o třetinu, jako se to stalo za poslední dva a půl roku, je to pro občany z hlediska dopadu na reálné bohatství stejné, jako kdyby vláda uvalila krutou daň 25 procent na všechny úspory a výdělky. Máme sice my občané kdesi v ČNB jako protihodnotu obří zásoby eur, ale to asi není pro mnohé chudnoucí obyvatele útěchou.
Až tedy inflace pomine a vláda se bude chlubit, že ji zkrotila, vězte, že ta na tom žádnou zásluhu nemá. Až se bude chlubit centrální banka, že inflaci zkrotila, vězme, že je to ona, kdo ji způsobila.
Autor vyučuje ekonomii na VŠFS a VŠE v Praze.
