Pavel Páral: Platba Michelinu je v pořádku, ale ten turistický marketing by chtělo probrat
Vláda schválila zaplacení poplatku za zařazení českých restaurací do slavného gastronomického průvodce Michelin ve výši padesát milionů na pět let a od mnoha mudrců to pěkně schytala. V době šetření takhle dotovat privátní byznys pro bohaté. Proč si to nezaplatí sami restauratéři a podobných mouder zaznělo v diskusích na sítích i v médiích mnoho a lidé kolem gastronomie se marně bránili. Vášně planuly, jak je obvyklé nad bagatelní částkou divočeji, než je to u mnohem vážnějších a nákladnějších rozhodnutí.
Asi nemá cenu moc diskutovat o tom, že restauratéři si to sami platit nemohou, protože legendární gastroprůvodce nehodlá připustit diskusi na téma, že si někdo jeho hvězdičky kupuje, a tak je platba státu obvyklá. Ano, je pravda, že v průvodci nejsou všechny státy světa, ale těch relevantních v nich moc nechybí. A samotný Michelin je pak stále dost relevantní i v současnosti, kdy různých srovnávačů je plný internet.
Ano, návratnost té investice se špatně měří a kolik turistů přijede kvůli hvězdné restauraci do Česka a kolik tu utratí, nevíme a nikdy se to nedozvíme. Na druhou stranu povědomí o kvalitní gastronomii není v motivacích cestovatelů vůbec zanedbatelným faktorem.
A je těch deset milionů ročně hodně, nebo málo? Tak třeba Ministerstvo místního rozvoje provozuje na podporu turistiky agenturu CzechTourism. Ta utratí za produktové kampaně šestnáct milionů ročně, takže ve srovnání s deseti miliony za Michelin to vypadá sakra efektivně. Nicméně celý její letošní rozpočet činí přes 370 milionů korun. Z toho zhruba sto milionů je na samotný provoz agentury a dalších 170 milionů na imagové kampaně jejích zahraničních zastoupení. A to už není tak mimo srovnání a efektivita takto vynaložených prostředků se dá zpochybňovat také. A nebude to asi až tak těžké.
Nebo když už jsme u té gastronomie, tak stát podporuje pravidelnou, zhruba čtyřicetimilionovou dotací Vinařský fond, který z ní hradí propagaci českého a moravského vína a vinařskou turistiku.
A to nemluvíme třeba o pravidelné účasti Česka na světových výstavách Expo, které také nejsou ničím jiným než propagací Česka na mezinárodní scéně. Ta příští bude za tři sta milionů. A to už ta prestiž Expo klesla v posledních desetiletích docela dramaticky.
Zaplatit za Michelin tak není nic proti praxi našeho národního marketingu a jedno pěkné panorama Hradčan Česko fakt ve světě neprodá. Že by to ale chtělo trochu probrat a důkladněji se zabývat efektivitou utracených stamilionů a miliard, není pochyb.
