V Česku je přes 26 miliónů hospodářských zvířat, většina z nich ve velkochovech. Mnohá tam trpí, a jsou dokonce týrána

V Česku je přes 26 miliónů hospodářských zvířat, většina z nich ve velkochovech. Mnohá tam trpí, a jsou dokonce týrána Zdroj: Lukáš Vincour

Žeru maso, státní prachy a šířím dezinformace. Agrární komora se v nejnovější kampani odkopala

ŽERU MASO. Jsem masozřavec a nestydím se za to. Nejnovější kampaň Agrární komory, jedné z našich nejagresivnějších nátlakových a lobbystických organizací, jež dlouhodobě hájí zájmy hlavně největších a zásadní díl zemědělských dotací požírajících podnikatelů, říká víc o podstatě a stavu komory než o mase.

Falešná sekaná

Komora mimo jiné prohlašuje, že chtěla „vyvracet mýty o mase a dávat do souvislostí trendy, které jsou prosazovány v současné výživě“. A jak už je jejím dlouholetým zvykem, zvolila místo faktů účelovou manipulaci.

Protože zatímco pravdu o tom, jaké maso, z jakých podmínek a v jaké kvalitě nám právě oni, masaři z velkochovů a obřích jatek, reálně každý den v supermarketech nabízejí, se z pochopitelných důvodů příliš nedozvíme (o stavu našich velkochovů jsme letos na jaře přinesli reportáž Tak kopni do tý krávy), o takzvaných trendech, jež jsou prosazovány v současné výživě (a jež ohrožují jejich dominantní postavení), jsou nám sdělována šokující a převratná ‘fakta'.

Recept na tuhle předraženou marketingovou sekanou je snadný a dobře známý - vybere se pár informací hovořících pro konzumaci masa, zcela se ignoruje vše, co se nehodí nebo dokonce mluví proti, a jako nepřítel se vybere specifická skupina potravin, o níž se sdělí účelově převyprávěné a z kontextu vytržené informace.

Mají strach

Na první pohled se zdá, že Agrární komora ztratila soudnost. Ani ne tak kvůli samotné kampani, která je sice nestoudná a na hranici lživé reklamy, ale spíš proto, že se zcela odkopala.

Tím, jak masaři odhodili zábrany a zvolili ničím nezastřenou manipulaci s fakty, ukázali vnitřnosti. A prozradili zásadní - mají strach.

Jejich dominantní postavení je po dlouhých desetiletích nezasloužené prosperity a napojení na všemožné obří subvence v ohrožení. Ke všemu se ani nemohou spoléhat na osvědčenou malou domů - už nemají v čele ministerstva jednoho z nich, jak tomu bylo v případě velkoagrárníka, bývalého opakovaného šéfa rezortu a v mezičase také prezidenta komory Miroslava Tomana, za jehož vedení jim ministerstvo na kampaň přikleplo téměř čtyři miliony ze státních peněz.

Mají strach a na to nejsou zvyklí. Většinou totiž strach šíří, je jejich podstatou.

Kampaň nepomohla propagaci kvalitního masa, zato nasvítila vnitřnosti Agrární komory. Jen ten, kdo je v koncích a potřebuje mobilizovat, sahá k podobným praktikám.

Autorka nejí maso a zasazuje se za zlepšení kvality životních podmínek zvířat.