Pro velkou část naší společnosti představuje 17. listopad symbolický začátek naší současnosti. Stále, jakkoli už je to Kristových třiatřicet let, dělíme naši minulost na dobu před „tím“ a po „tom“, stále používáme (byť asi méně a méně) sousloví „za starého režimu“.
Sedmnáctý listopad má v sobě cosi ze tří velkých starých židovských svátků – Pesachu, Chanuky a Jom kipuru. Pesach připomíná židovskému národu konec jeho egyptského otroctví a začátek složité cesty ke svobodě, odvážné vyjití na začátek čtyřicetileté poutě přes poušť. Chanuka jim připomíná znovuvysvěcení jejich druhého Chrámu poté, co byl znesvěcen syrským králem Antiochem IV. Epifanem – očištění Chrámu bylo možné díky úspěšnému povstání Makabejských pod vedením Judy proti syrské okupační moci, která přivedla řadu židů k odpadnutí od jejich víry. Svátek Jom kipur pak slaví jako vzpomínku na den, kdy Svatý, buď požehnán (v křesťanské kultuře spíš používáme jméno Hospodin) odpustil Izraeli modloslužbu, když si pod Sinajem zhotovili zlaté tele a klaněli se mu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
