Podle oficiální verze nejen českého ministerstva vnitra se k nám takzvaní syrští uprchlíci dostávají klasickou balkánskou cestou, jakou mířily do Evropy statisíce v roce 2015. Tedy z Turecka přes Řecko, Severní Makedonii, Srbsko a Maďarsko. Pravdou však je, že zatímco tehdy potkal každý, kdo touto trasou cestoval (a já jí jezdila minimálně třikrát ročně oběma směry), proudy lidí podél silnic a desítky tisíc v záchytných táborech u každých hranic, letos na uprchlíka narazíte výjimečně.
Jako teď, když jedu do Řecka - za celou patnáct set kilometrů dlouhou cestu jsem viděla jen tři mladé muže, jak sedí na prahu polorozpadlého, opuštěného domku kousek od srbsko - maďarských hranic, kouří, poslouchají hudbu z mobilu a netečně sledují projíždějící auta. Kousek u Subotice mi přes dálnici před autem proběhli dva uprchlíci.
Jinak ale ani pár desítek metrů za maďarskými hranicemi, kde v opuštěném a zdevastovaném bývalém záchytném táboře pravidelně několik desítek mladých mužů squatuje, nikdo nebyl.
Kudy tedy ty tisíce uprchlíků každý den cestují? Pokud opravdu touto cestou, pak je jediné vysvětlení. A sice - protože rozhodně nejdou tak jako dřív po svých a neprchají před policí a celníky -, že jsou pracovníci na všech hraničních přechodech uplacení a pouštějí je.
Od roku 2015 totiž bez platného cestovního dokladu touto cestou neproj(e)de ani myš. Tehdy se kvůli oné mohutné uprchlické vlně hranice uzavřely a začaly hlídat. Od té doby k rozvolnění nejen díky pandemii covidu nedošlo. Doba volného cestování po Evropě vyjma vnitřního schengenského prostoru je tatam.
Ostnatý drát a nulová tolerance
Hranice Řecka s Tureckem je hlídána plotem a aktuálně stále posilovanou řeckou armádou, protože z Turecka prokazatelně k hranicím někdo (mnozí tvrdí, že na příkaz turecké vlády přímo najatí Turci) uprchlíky vozí a dokonce se tam prý shromažďuje statisícový uprchlický konvoj, jež si říká pochod světla a který se chystá vyrazit směr EU. Egejské moře pak křižují řecké vojenské lodě, jež každý den zachrání stovky migrantů a umístí je do záchytných táborů. Odtamtud není snadné uniknout, jak jsem viděla jak na ostrovu Lesbos, kde je největší uprchlický tábor, tak v Athénách, kde se nachází další.
Uprchlíci, kteří pokračují dál až k nám, se tedy už do Řecka pravděpodobně dostali jinak a zcela se těmto táborům vyhnuli. Jak a kudy?
Na hranicích Řecka se Severní Makedonií jsou vysoké a bytelné ploty s žiletkovými dráty, zátarasy, kamerový systém, pohraničníci. Záchytné tábory jsou dnes téměř rozpadlé a prázdné, viditelně nevyužívané. Ploty mezi státy zůstaly na svých místech. Na všech hranicích se provádějí kontroly každého dopravního prostředku, takže se i mimo letní sezónu občas stane, že čekáte v koloně několik hodin.
Pokud jde o směr ze Srbska do Maďarska, tedy o hlavní balkánský přístup do takzvaného vnitřního schengenského prostoru, může se každý turista přesvědčit na vlastní oči, že hranice hlídá nejen dvojitý vysoký plot, opět doplněn žiletkami a kamerovým systémem, navíc ale také pohraničníky se psy a terénní technikou - koneckonců Maďaři jsou svými lovy na uprchlíky proslulí, honí je dramaticky a neúnavně v polích i lesích. Také kontroly na jejich hranicích jsou pověstné - pokud je dobré se nějaké zemi při tranzitu na jih vyhnout, pak právě Maďarsku. Maďary vyloženě těší vytvářet dlouhé kolony frustrovaných řidičů a nakouknout - byť je pro formu - do každého auta a zavazadlového prostoru; je spíš výjimkou, když tam na hranicích neztvrdnete v dlouhé frontě i nyní, kdy je přeshraniční pohyb minimální.
Dobře zorganizovaná cestovka
Aktuální uprchlická vlna je opravdu na první pohled zcela jiná, než ta před sedmi lety. Letos jde o dobře zorganizovanou a také podle informací od policie draze zaplacenou nelegální cestovku pro mladé muže, kteří tvrdí, že utíkají ze Sýrie, což se ale nedá nijak ověřit. Každý syrský uprchlík má v EU status válečného uprchlíka podobně jako Ukrajinec, což mu zaručuje zcela jiné podmínky a zacházení, než kdyby byl Afghánec či dokonce z Afriky.
Tyto organizované skupinové uprchlické přesuny míří z Turecka do (nejčastěji) Německa. Riziko neúspěchu je ve srovnání s vlnami statisíců skutečných válečných uprchlíků v roce 2015 - žen, dětí, starých lidí, vyděšených, bezprizorních, stresovaných… - minimální.
Muži nemají záměrně doklady, aby nemohli být identifikováni. Jsou naučeni, co přesně mají říkat, aby jim evropský systém musel poskytnout pomoc a nemohl je zavřít do uprchlických táborů. Mají v nejnovějších mobilech stažené mapy s vyznačenými lokálními trasami nejen na slovensko - českých hranicích. Často s nimi ve skupině cestuje jakýsi ‘průvodce’- jak mi potvrdili čeští policisté, jde většinou o Turka, jež se vydává také za Syřana bez dokladů, i když ty své samozřejmě má (nejčastěji ukryté v ponožce, protože migranti nejsou automaticky podrobování osobním prohlídkám), aby se pak z Německa mohl pohodlně vrátit a poté se znovu s další skupinkou vydat na ‘výlet’.
Statisíce mladých mužů
Od května, kdy tyto skupinové uprchlické transporty začaly, se do EU dostaly statisíce mladých a zdravých mužů - otázkou je, kdo jejich cestu zaplatil a proč. Válkou zbídačené syrské rodiny totiž narozdíl od nich dál živoří v táborech na území Turecka bez vidiny lepšího života v Evropě. Jim cestu v autech a autobusech s převaděčem nikdo neplatí.
Většina evropských států, jichž se současná vlna syrských migrantů týká - primárně Německo a Rakousko-, řeší stále hlavně, kam s nimi. Pokud se někdo zabývá vyhodnocováním bezpečnostního rizika, jež podle některých policistů není malé, není o tom veřejně nic známo. Minimálně čeští policisté si jsou toho, že se přes nás přesouvá cosi jako malá armáda, vědomi. Říkají ale, že jejich upozornění nikdo zodpovědný nebere vážně, přestože oni sami začínají mít obavy.
Když je ve skupině výjimečně žena či malé dítě, rádi mu samozřejmě za vlastní peníze koupí lepší jídlo a pití, než na jaké mají uprchlíci automaticky v rámci pomoci nárok. I tak, říkají, mají pocit, že děti se ženami do skupin přidávají ti, kdo transporty organizují, cíleně. Aby se aspoň zdánlivě vyvolal pocit, že jde skutečně o lidi, co utíkají ve strachu o život před válkou.
Těžko říct. Každopádně na silnicích a na hranicích v Řecku, Severní Makedonii, Srbsku ani Maďarsku žádné stovky ani desítky uprchlíků k vidění nejsou, přestože by tomu tak mělo logicky být. Pokud touto cestou opravdu tisíce Syřanů každý den tranzitují, pak stejně jako každý jiný místní občan - v bezpečí auta a autobusu a bez potíží projíždí neprodyšně hlídané hranice do schengenského prostoru.
