Na konci roku je příhodný čas stihnout utnout ještě pár věcí, se kterými se nechceme vláčet do roku dalšího. Někdo, když se rozchází, řekne: A je to. Já se někdy rozcházel s holkama třeba i nadvacetkrát. Asi dvakrát mi pomohlo, že jsem se vždy na konci roku dokázal odhodlat, že se v dobrém domluvíme, abychom se vzájemně nijak nekontaktovali. Ten pročišťující mráz, který nám vysušuje tvář při procházce v lese. Nabudeme samurajské rozhodnosti. A hrdinsky to oznámíme.
Mám oblíbeného kněze, který nosí černé vousy, černé, delší vlasy. Má bílého koně. Přišel vždy na faru v Sudetech a po něm se to tam zavřelo. Už nechodili lidé do kostela. Připadal si jak Černý rytíř. Mytologická postava, která ukončovala nezdravé děje. Někam přišel na faru a ukončil, co už se nezmohlo na život. Černí rytíři jsou stejně důležití jako rytíři bílí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
