Dobrý den, pane profesore! Nedávno oceněný film Krajina ve stínu mně navodil otázky kolem kolektivní viny. Vzpomněl jsem si na oblíbené totalitní heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. A až teď, po letech, mě napadl logický důsledek: „Kdo nejde proti nim, jde s nimi.“ Říkám si, zda všichni my, vnitřní emigranti na chalupy a chaty, neseme svůj díl viny na dnešních metastázích komunismu a estébáctví v politice a ve společnosti. Kromě holých rukou máme v nich dnes naštěstí i volební lístky. Není a nebude to málo? S pozdravem a poděkováním za reakci RNDr. Richard Gürtler, geofyzik
Podobně jako vy i já jsem dlouho žil v přesvědčení, že neduhy naší doby jsou relikty komunismu a že to bude trvat nejméně jednu generaci, než z politiky a společnosti vyvanou a zavládne opravdická a kultivovaná demokracie. S postupujícím časem však docházím k pevnému přesvědčení, že jsem se hluboce mýlil. Když se dozvídám, co se nyní děje na amerických a některých britských univerzitách, a sleduji mediální prostor, kde autocenzura je základním předpokladem mainstreamového působení, nemohu si myslet, že totalitní heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ je čistě komunistický produkt.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
