Česko vypadá někdy jako země, která neví, co chce. Vždy je to vidět i 28. října, na který připadá státní svátek. Většina veřejnosti význam dne s gustem ignoruje a užívá si volna. Politici a aktivisté se naopak trochu vyřádí. Zatímco Miloš Zeman leží v nemocnici, tak letos na „jeho“ Pražském hradě 28. října na akci Českého svazu bojovníků za svobodu, který vede konfident komunistické Veřejné bezpečnosti, promlouval exprezident Václav Klaus. A po něm vystoupila v České televizi hlava cizího státu, slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Přišlo mi to vše bizarní.
Přestože je 28. říjen (den zrodu československého státu) společně s výročím 17. listopadu (revoluce v roce 1989 přinesla do země opět svobodu a demokracii) a 1. lednem (v roce 1993 vzniklo samostatné Česko) naším nejvýznamnějších státním svátkem, byl letos vážně ovlivněn nemocí prezidenta republiky, covidem a také některými pofiderními akcemi.
Klaus místo Zemana
Exprezident Václav Klaus vystoupil po poledni s projevem na akci Českého svazu bojovníků za svobodu v Míčovně Pražského hradu. Zastřílel si do Evropské unie, Green Dealu a všech, kteří smýšlejí jinak než on. Zvláštní složení hostů této akce dokumentuje i fakt, že jedním z řečníků byl i okamurovský europoslanec Ivan David, který má často problém dát dohromady pět srozumitelných vět za sebou.
Klaus také zcela ignoroval skutečnost, že svazu bojovníků předsedá pofiderní bytost se jménem Jaroslav Vodička. Jak upozornil už před pěti lety web Echo24.cz jeho jméno figuruje v Archivu bezpečnostních složek v protokole o spolupráci s někdejší komunistickou Veřejnou bezpečností (VB). Vodička byl veden jako agent VB s krycím jménem „JOSEF“ oddělením hospodářské kriminality v Lounech. Svazek vznikl 29. srpna 1988. Problém je v tom, na co tehdy upozornil historik Pavel Blažek: „Spolupracovníci VB většinou byli úkolováni k zjišťování kriminální trestné činnosti, ale v případě potřeby mohli být využíváni i k státobezpečnostním poznatkům, pokud použijeme tehdejší žargon.“ V překladu – Vodička byl udavač použitelný i proti politickým odpůrcům režimu. Sám závazek komunistům podepsal. A s takovým člověkem se „objímá“ na Pražském hradě Václav Klaus v den státního svátku. Skutečně má bývalý prezident něco takového zapotřebí?
Zajímavostí pak bylo, že živě Klausův projev vysílala televizní stanice CNN Prima News, zatímco veřejnoprávní Česká televize v ten čas vůbec neinformovala, že nějaký český exprezident mluví na Hradě (třeba bude argumentovat tím, že Klaus dostal v jejím vysílání prostor ten den podvečer v pořadu Interview). Když ale Klaus skončil, ČT velký prostor hlavě státu dala. Ovšem cizí hlavě státu. Slovenské Zuzaně Čaputové. Mám k Václavu Klausovi mnoho výhrad, ale proč platit koncesionářský poplatek veřejnoprávní televizi za to, že před českým prezidentem dá v den našeho státního svátku přednost slovenské prezidentce? A to i přesto, že Československo byl společný stát Čechů a Slováků. Nerozumím tomu. Stihnout se časově dalo obojí. Nebyl tam překryv.
Čaputová místo Zemana
Zuzana Čaputová v České televizi vyplnila i hodně prostoru (její slova se totiž opakovala celý den ve zprávách ČT), který nemohl kvůli nemoci obstarat Miloš Zeman.
U Čaputové ale existuje velmi vážný dramaturgický problém, protože Česká televize je do ní léta bezmezně a novinářsky nekriticky zamilovaná. Důvod? Je to naprostý protiklad Miloše Zemana. Ten ale leží bezvládně v nemocnici, veřejně se neprojevuje, tak je otázkou, zda to připomínat přes cizí politiky právě v den státního svátku. Jako kdyby nestačily vášnivé domácí půtky kolem Zemana.
Navíc Čaputová je sice sympatická žena, ale provází jí určitá intelektuální a politická prázdnota. Hodně vzletných slov, za kterými nic není. Takový slovenský Barack Obama. Před dvěma lety s ní vedla v ČT interview Světlana Witowská, ve čtvrtek Jana Peroutková. U obou rozhovorů chybělo jediné – aby se dámy na konci pořadu políbily a společně si poplakaly nad osudem týrané planety.
Bohdalka a Bílý lev
A aby nebylo bizáru málo, máme zde i lidi, které prezident letos vyznamenal. V seznamu také najdeme populární herečku Jiřinu Bohdalovou, která Miloše Zemana podporovala v prezidentské kampani, stála po jeho boku, když vyhrál ve volbách v roce 2013 a sami sebe oba pasovali na přátele.
Bohdalka, jak se umělkyni lidově říká, je dobrá herečka. Možná dokonce vynikající herečka. Ale kolik takových naše země měla? Určitě desítky, spíše stovky. Některé její kolegyně se státních vyznamenání nikdy nedočkaly, další nějakých, třeba Medailí Za zásluhy, což je u umělců přiměřené ocenění. Řád Bílého lva ani Bohdalové nepatří, protože chod a dějiny českých zemí nikdy nijak zásadně neovlivnila a nezměnila. Ani nemohla. Někoho možná svým herectvím potěšila, pobavila a rozesmála, ale to je na nejvyšší státní vyznamenání zatraceně, ale zatraceně málo. Bílí lev pro ni je další devalvací významného dne, jakým je 28. říjen. Bílý lev by měl zůstat hájemstvím pro hrdinné vojáky nebo špičkové zahraniční osobnosti.
A ještě respirátory
Oslavy letošního státního svátku navíc ovlivnily i problémy s covidem. První věta, která zazněla ve středu dopoledne na pietním aktu na pražském Vítkově zněla: „Dámy a pánové, po celou dobu pietního aktu používejte respirátor…“ Mlha pak neumožnila vzlétnout gripenům a vrtulníkům. Akt sice proběhl jako vždy, ale obyčejní občané nepřišli. Národ se věnoval úplně jiným věcem. Podobné to bylo po celé republice. Viděli jsme většinou jen politiky, vojáky, několik veteránů a novináře... Obyčejní lidé podstatu svátku jako takového opět úspěšně ignorovali. Je to mimochodem velký rozdíl oproti jiným zemím.
Před 95 lety vydal spisovatel Vladislava Vančury román Rozmarné léto, ve kterém najdeme i větu, která se později stala kultovní hláškou díky stejnojmennému filmu Jiřího Menzela: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“ Můžeme to parafrázovat: „Tento způsob podzimu a oslavy státního svátku se mi zdá poněkud nešťastným.“ Vlastně ale nic nového.
